Pardubice podle vás


Zojčin byt aneb sovětská satira zavírá sezónu

16.červen 2014 19:12

Zojčin byt aneb sovětská satira zavírá sezónu

S koncem divadelní sezóny se diváci dočkali také poslední, šesté premiéry na scéně Městského divadla.

Slavný dramatik pod palbou cenuzury

Ukrajinský autor Michail Bulgakov měl zlatá léta své tvorby na počátku komunistického režimu v Sovětském svazu, z jeho pera pochází například hra Mistr a Markétka, která se v pardubickém divadle uváděla mezi léty 2006 až 2007. Jeho další, méně známá hra Zojčin byt pochází z roku 1926 a jako všechna Bulgakovova díla si i toto drama prošlo cenzurou a později bylo v Sovětském svazu zakázáno úplně. V Československu však titul zrealizovalo několik divadel. V případě Východočeského divadla se jednalo o jeho znovuuvedení, neboť hra si svou pardubickou premiéru odbyla příznačně v listopadu 1989.
Děj se odehrává v Moskvě krátce po režimním převratu v době bytové krize. Zoja Denisovna, která  patřila mezi elitu za staré vlády, je nyní stejně obyčejná jako ostatní. Svůj protiprávně velký byt se snaží udržet pomocí nezvyklých a ne úplně sportovních metod. Zároveň se snaží si stejnými metodami opatřit peníze na útěk do Francie. Svůj promyšlený plán málem dotáhne do konce.

Herecké příležitosti

Režie satirické komedie se ujal Janusz Klimsza. Do hlavní role Zoji Denisovny obsadil Jindru Janouškovou, která v inscenaci podává jeden ze svých nejlepších výkonů a setkáváme se u ní s poměrně civilním nestrojeným herectvím. Janoušková ve hře navíc nosí zrzavou paruku, která jí dodává na živočišnosti a celkově velmi nahrává jejímu vzhledu.
Hereckým partnerem pro Janouškovou je Alexandr Postler v roli Zojina bratrance Ametystova. Postler zde dokazuje, jaká je ho pro malé role škoda. Jako Ametystov působil naprosto uvolněně a sebejistě, navíc mu evidentně sedí poloha vypočítavého podvodníka, který si všude najde něco, z čeho může těžit. Postler je v Zojčině bytu jednoznačným hereckým favoritem.
Jako Zojin manžel Oboljaninov se představil tradičně kvalitní Martin Mejzlík. Služku Máňušku ztvárňuje Petra Tenorová, u které zaznamenáváme propad oproti zářným výkonům na Malé scéně ve dvoře, ale zato je tradičně hezkým estetickým doplňkem, za což jí připisujeme plus. Jako dvojice čínských přistěhovalců se představili Ladislav Špiner a Petr Borovec, kteří jsou zdrojem komiky, jež je ale poměrně levná. Výkon nad svůj standard podává Radek Žák jako „domovník“ Aleluja. Dále účinkují Petra Janečková, Zdeněk Rumpík, Martina Sikorová, Romana Chvalová a zdroj všeho zla: duo Musil – Pejchal. Pánové dohromady pronesou asi deset vět, ale jejich výkony (a boty) se řadí vedle Postlera k nejlepším.
Autorem návrhu scény je Martin Víšek, o kostýmy se postaral Tomáš Kypta.

Finále, které by mohlo být větší

Inscenace Zojčin byt stojí na obstojném obsazení. Hra pochází z doby již překonané a zpracovává též již překonané téma. I když by praktiky užívané Zojou i všemi kolem ní měly působit nadčasově,  v interpretaci Východočeského divadla se jedná o celkem nezáživné představení, které nadchne minimum mladého publika. Specifická tematika neobsahuje mnoho obecně aplikovatelných rovin, a pokud divák není do problematiky zasvěcen, můžou mu uniknout důležité detaily. Na druhou stranu se ale jedná o příležitost, kdy mohou herci, které nevídáme tak často ve výrazných rolích, ukázat svůj potenciál, což se povedlo. I tak ale Zojčin byt zůstává daleko v závěu za ostatními tituly této podařené sezóny, která by zasluhovala dynamičtější závěr.

Jana Sekerová, redaktorka portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Radovan Šťastný/Východočeské divadlo Pardubice


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2018, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑