Pardubice podle vás


Těší mě, že u Psa to zase žije, říká nový provozovatel Žluťáka Moimir Papalescu

13.prosinec 2015 19:14

Těší mě, že u Psa to zase žije, říká nový provozovatel Žluťáka

Moimir Papalescu (vlastním jménem Miroslav Papež) je hudebníkem, působící převážně na poli elektronické hudby (kapely Vanessa, Moimir Papalescu & The Nihilists, The Stylists s Tonyou Graves, Magnetik, Die alten Maschinen), a nově se stal také provozovatelem známého pardubického hudebního klubu Žlutý pes na Cihelně.

Pro Pardubice podle vás odpovídal na otázky nejen kolem hudební scény či kulturní politiky města, ale třeba i ohledně formule 1, jíž je velký fanoušek.

S jakou vizí jste šel do provozování Žlutého psa?
Žlutý pes byl v poslední době v docela tristním stavu. Když jsme tam před rokem s Vanessou hráli, byla všude špína, dlouhé fronty na pivo, špatná propagace. Zařekl jsem se, že když to tam bude vypadat stále stejně, už tam hrát nebudu. Když majitel hledal nového provozovatele, oslovil mě. Byla to docela lákavá nabídka a já jsem pardubický patriot. Řekl jsem si, že do toho půjdu, i když vím, že provozovat hudební klub je těžká práce, která dost často nebývá po zásluze odměněna. Tak trochu jsem se také vrátil v čase – když totiž Žluťák v roce 1991 začínal, dělal jsem pro něj rozhlasovou reklamu. Teď chci vrátit Žlutému psu dobré jméno.

Podle čeho stavíte dramaturgii klubu?
Snažím se, aby byl Žluťák klubem multižánrovým a také aby převažovaly akce, které mohou zaujmout širší spektrum publika. Ale zároveň rozhodně nechci, aby ve Psu hrály kapely populistické a neonacistické, jako tomu bylo v minulosti, což mimochodem bylo i jedním z důvodů, proč se tam přestalo chodit.
Při výběru vystupujících jsem samozřejmě občas ovlivněn i svým vkusem, ale krédo je, že to děláme pro lidi; ty kapely musejí lidi zajímat. Díky tomu, že první měsíc (tj. listopad) byly čtyři z pěti akcí vyprodané, mohl jsem si dovolit přichystat i takovou libůstku, která asi tolik lidí nepřitáhne – a to křest nové knihy zakladatele skupiny Garáž Ivo Pospíšila s hostem, anglickým zpěvákem a kytaristou Justinem Lavashem. (Akce proběhla 4. 12., pozn. redakce)

Myslíte, že hudební scéna v Pardubicích prosperuje?
Já si myslím, že na tom není špatně, ale detailně jsem ji začal sledovat až poslední půlrok, takže na to nedokážu odpovědět úplně kvalifikovaně. Co ale můžu říct na první pohled, že to tu hudebně žije více než v Hradci Králové. V průběhu příštího roku chystáme akce s názvem „Psí kusy“, při kterých budou dostávat velký prostor i regionální kapely.

Žlutý pes, Ponorka, DOLI klub a další, jeví se vám to jako dostatečný počet hudebních klubů na město velikosti Pardubic?
Myslím, že jich tu máme tak akorát. Nekonkurujeme si za každou cenu, každý klub je zaměřen trochu jinak. Kdyby tu ovšem dejme tomu ještě jeden velký přibyl, už by to bylo pro tuhle aglomeraci moc.

Moimir Papalescu s Ivo Pospíšilem.

A co kdyby vznikl klub v automatických mlýnech? Už dlouho se hovoří o jejich využití.
To je trochu jiná písnička. Ve mlýnech by to šlo i přirozenou cestou, kdyby se tam třeba přestěhovalo Divadlo 29. Prostě Devětadvacítka ve větším. Ideální by také bylo vzhledem k tomu prostoru třeba takové spojení galerie s divadlem.

Jaké z místních mladých kapel vás zaujaly?
Tak třeba Most Wonky nebo Sabrage jsou ok; z širšího okolí třeba Phatlip, jehož členové jsou z Holic a Horního Jelení.

Podporuje podle vás pardubický magistrát kulturu ve městě dostatečně?
Podpora kultury ze strany úřadů by měla být vždycky větší. Každá garnitura by měla podporovat kulturu, je to jedna z vizitek města. Tou je samozřejmě i sport, který je magistrátem podporován – to je správně, ale na kulturu se tak nějak v širším kontextu zapomíná. Přitom když bude více podporována kultura, děti a mládež ji začnou aktivně vytvářet nebo se jí prostě účastnit , a nebudou díky tomu bezprizorní, jen tak na ulici a neskončí snadno u fetu.

Vy žijete v Pardubicích. Co vás v nich stále drží, že jste se neodstěhoval do Prahy, do centra dění?
Já je mám prostě rád. Je to strategické místo se skvělým dopravním spojením. Vím, že třeba lidi z Ostravy se stěhují do Prahy, protože to z ní mají daleko, ale v Pardubicích tomu tak není, ty jsou zkrátka na dobrém místě. A určitá izolace od pražských přátel mi vyhovuje, možná i díky ní skupina Vanessa tak dlouho vydržela. Jsme si vzácnější a díky tomu si nelezeme na nervy. I po těch letech se na sebe vždycky těšíme.
Jsem toho názoru, že člověk nemusí bydlet v hlavním městě, být v tom takzvaném centru dění, aby mohl být úspěšný.

Jaká místa v Pardubicích patří mezi vaše oblíbená?
Třeba oblast kolem Tyršových sadů. Bál jsem se, jak dopadne jejich rekonstrukce, ale nakonec jsem docela spokojen, až na pár výhrad. Třeba, že se v nich nesmí jezdit na kole nebo děcka si nemůžou zahrát fotbal na trávě. Vůbec ten nový pás od Tyršáků přes soutok a dál k Čičáku je můj oblíbený.
Rád chodím ze Sukovy třídy, kde bydlím, do klubu pěšky, je to procházka pěknými místy a trvá mi to jen čtvrthodinku.

Jste velký nadšenec do formule 1, jaké její období máte nejraději?
Mám rád 70. léta – éru Jackieho Stewarta, pak Nikiho Laudy a Jamese Hunta. Prostě tu dobu, ve které se odehrával film Rivalové. K motorsportu jsem přičichl už jako malý, můj děda byl ředitelem Zlaté přilby a bral mě taky často na závody do Brna, ať už automobilové nebo motocyklové. Tam mi učarovala vůně benzínu. A formule 1 je královská disciplína motorsportu. Sleduji závody F1 už od 70. let. Například první podepsanou kartičku s Nikim Laudou jsme měl už v roce 1972, když ještě Niki nebyl ani slavný a ani popálený.
Psal jsem také profily jezdců do různých magazínů. Mám teď rozepsanou knížku o mých deseti nejoblíbenějších jezdcích F1. Plánovali jsme, že kniha vyjde u X Production, ale bohužel ve chvíli, kdy už byl domluven rozhovor s Michaelem Schumacherem, poslední legendou na seznamu, se stala ta smutná nehoda na lyžích a tím se to celé zastavilo. Ale dokončím ji pravděpodobně i bez toho rozhovoru a rozhodně bych ji v budoucnu ještě rád vydal.

Na závěr – můžete nám ještě poodhalit, jaké trháky nás ve Žlutém psu čekají příští rok?
Pod slovem trhák si každý představuje něco jiného, ale ok – v lednu chystáme vystoupení zpěváka Michala Prokopa společně s vynikajícím kytaristou Lubošem Andrštem a legendárním houslistou Jiřím Hrubým. Koncem ledna do Psa také zamíří Dan Bárta a jeho skupina Alice. A pak to budou přesně v duchu multižánrového programu skupiny PSH, WWW, Prago Union, klasika punku Visací zámek, na apríla přijede nové album představit Vltava, bude u nás i Mňága a Efekti. 70. narozeniny by pak v klubu měl oslavit i Kába z undergroundové klasiky Plastic People of the Universe. A jako důkaz různorodosti našeho programu se na pódiu Žlutého psa ještě do léta objeví jak písničkář a herec Jiří Schmitzer, tak třeba i kontroverzní rapper Řezník a jeho banda Sodoma Gomora. A mě zkrátka těší, že u Psa to zase žije!

Jaroslav Praisler, redaktor portálu Pardubice podle vás


Hledáme nové stážisty

Rád/a píšeš nebo fotíš? Máš čas a chuť se věnovat tématům, která hýbou Pardubicemi?

Pokud jsi student/ka střední či vysoké školy nebo je ti do 26 let, rádi tě přivítáme do našeho týmu. Napiš nám na info@pardubicepodlevas.cz, kde se od nás dozvíš víc informací. V mailu stručně popiš svou motivaci a něco málo o sobě, přiložit můžeš také článek či fotografii na ukázku. Předchozí zkušenosti nejsou podmínkou.


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑