Pardubice podle vás


Šťastné dny: Samuel Beckett poprvé na pardubických prknech

13.říjen 2015 17:36

Šťastné dny: Samuel Beckett poprvé na pardubických prknech

Nová divadelní sezóna přináší první letošní premiéru. Východočeské divadlo Pardubice si jako první nově uvedený titul nepřipravilo zrovna bulvární podívanou.

Malá scéna ve dvoře a nikde nic

Samuel Beckett je na poli světového dramatu známý svým osobitým přístupem k dílu a jeho hra Šťastné dny z roku 1961 není žádnou výjimkou. Mladší sourozenec proslulého Čekání na Godota ctí žánr absurdního dramatu – setkáváme se zde se starší ženou Winnie, která je od pasu dolů znehybněna (v původním konceptu napůl pohřbena do země). S ranním budíkem začíná další z jejích „šťastných dnů“, který obnáší modlitbu, čištění zubů, nasazení klobouku, zpěv a další rutinní záležitosti. Winnie v krajině, kde nic nežije a neroste, není sama – za kopcem je její manžel Willie, který sem tam zareaguje na manželčino mluvení. Winnie si přeje, aby za ní její manžel přišel, a tak, ačkoli se zdá, že je to nemožné, se Willie ve svátečním oblečení snaží kopec překonat.

Složité problémy vyžadují složitou formu

Beckett celkem dobře zachycuje odcizení a monotónnost dlouholetého vztahu. Na tyto a další věci, které stáří obnáší, poukazuje prostřednictvím jazykové komiky a opakujících se replik (hru překládal František Vrba). Tradičním tématem absurdních dramat jsou nedostatky v komunikaci, což zde zastupuje zarputile neodpovídající Willie. V průběhu hry vidíme, že znehybnění Winnie pokračuje směrem ke krku, ale nedozvídáme se, jak k tomu došlo. Pardubické Šťastné dny jsou teprve druhou realizací tohoto díla na českém jevišti a prvním Beckettovým dramatem v Pardubicích. Nejednoduchý kus zrežíroval hostující Juraj Augustín. Invence spočívá mimo jiné v přenesení scény do interiéru, kde bariéru mezi manžely tvoří stůl a ne kopec. Autorem návrhu scény je režisérův bratr Ján Augustín, kostýmy jsou dílem Anny Petříkové.

V hlavní roli manželka

Role Winnie připadla Zdeně Bittlové, která postavu ztvárňuje s charismatem sobě vlastním. Šťastné dny znamenají pro představitelku Winnie obrovské množství textu a u Bittlové nebylo znát jediné zaváhání. I tak se ale její projev stává po chvíli monotónním.

Naproti tomu Martin Mejzlík jako Willie toho ve hře moc nenamluví, jeho role naopak vyžaduje pohybovou zručnost a přesnou mimiku, což Mejzlík obojí zvládá.

Byl to zas jeden „šťastný den?“

O Beckettových dílech se dá obecně prohlásit, že nejsou masovou záležitostí, což bude jistě platit i o absurdní dvouaktovce Šťastné dny. Inscenace sice nepostrádá aktuálnost, forma sdělení však není jednoduchá na rozklíčování. Monologizovaný projev postavy Winnie tak trochu postrádá na dynamičnosti. Beckettovy Šťastné dny mohou být spíše takovým zpestřením pro fanoušky divadla než široce populárním titulem.

Jana Sekerová (externí odkaz) (nové okno), redaktorka portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Východočeské divadlo/Josef Vostárek


Podpořte nás

Vážení čtenáři,
v současné chvíli se pokoušíme získat příspěvky na naši další činnost. Rádi bychom se v budoucnosti pustili do dalších projektů, jako byly předvolební debaty, workshopy či známkování zastupitelů, na to nám ovšem chybí dostatek finančních prostředků.
Pokud k nám rádi chodíte a líbí se Vám naše práce, budeme vděční i za jakýkoli příspěvek. Stejně tak i za šíření této zprávy nebo pomoc při hledání sponzorů. Více informací naleznete zde. Děkujeme.

Za redakci,
Šarlota Šudrychová, šéfredaktor portálu


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑