Pardubice podle vás


Simeon Karamazov: Vždy má smysl bojovat se zlem

23.červenec 2014 17:47

Simeon Karamazov: Vždy má smysl bojovat se zlem

V podzimních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny Pardubice získaly celkem čtyři zástupce. Drobnou sérii rozhovorů s pardubickými poslanci otevírá pan Simeon Karamazov, děkan pardubické FEI a zastupitel města.

Simeon Karamazov (1963):

Narodil se v Pardubicích, kde žije celý život. Po studiích na ČVUT v Praze krátce pracoval jako programátor v Tesle Pardubice. V roce 1991 začal působit na Univerzitě Pardubice  jako odborný asistent. Stál při zrodu Ústavu elektrotechniky a informatiky, jenž se v roce 2008 stal sedmou plnohodnotnou fakultou pardubické univerzity a Karamazov se ujal pozice děkana. Zabývá se také vědeckou prací. Do politiky vstoupil ve druhé polovině 90. let. Působí jako zastupitel města, od loňského podzimu zastává funkci poslance.

Komunální politika

Co Vás v roce 1996 vedlo ke vstupu do politiky?

Ke vstupu do politiky mě přivedl jeden sociálnědemokratický kolega z katedry fyziky na tehdejší VŠCHT, se kterým jsem se jako pravičák vždy přel. Ač jsem do žádné strany po revoluci a ještě pár let po ní vstupovat nechtěl, bylo mi jasné, že jen tak se někde přít nemá smysl a pokud má člověk nějaký názor a chce ho prosadit, tak musí jedině do politiky.

V zastupitelstvu města působíte s přestávkou již od roku 1998. Jak se za tu dobu proměnila pardubická komunální politika?

V zastupitelstvu čím dál více schází jakékoliv vize. Často se na zasedáních řeší malichernosti a s trochou nadsázky se počítají drobné. Velkorysost, rozlet a pohled do budoucnosti dál než na volební období schází. Základním otázkám směřování města se věnuje pozornost stále méně. Pardubice tím trpí a navíc se vytváří prostor pro zájmy jednotlivých firem a zájmových skupin, které z toho umí těžit na úkor města a jeho občanů.

Byl jste také členem rady města. V čem vidíte největší rozdíl oproti funkci řadového zastupitele?

Rozdíl je velký, především v informacích a ve vlivu. Radní má přístup úplně ke všemu. Rada rozhoduje o klíčových otázkách města. Je to právě jedenáct radních, kteří město řídí. Zastupitelstvo je něco jako valná hromada, vyjadřuje se pouze k důležitým věcem, které jsou stejně již několikrát předjednané. Ze začátku jsem málokdy zažil hlasování, které by bylo nějak politicky nebo jinak vyhrocené. To je možná i jeden z rozdílů oproti dnešku, kdy hlasování jsou poměrně chaotická, nikdo neví dopředu, jak hlasování dopadne, protože koalice v podstatě nefunguje.

Na to bych ráda navázala. V posledních měsících se veřejně mluví o rozporech v současné koalici. Jak hodnotíte její činnost nejen jako opoziční politik, ale především jako rodilý Pardubák?

Koalice je hodně nesourodá. Každý má vlastní zájmy. Ve vedení města jsou politici, kteří neměli zkušenost ať už z rady či z postu náměstka, natož postu primátorského, a to se projevuje.

V podzimních komunálních volbách budeme rozhodovat o novém složení zastupitelstva, ale vaše jméno už na kandidátce ODS nenalezneme. Proč již znovu nekandidujete?

Soustředím se plně na práci na univerzitě a ve sněmovně. To jsem slíbil před svým zvolením do sněmovny.

Přesto se zeptám, jaké jsou podle Vás klíčové otázky pro další volební období?

Klíčové bude především to, zda se najde fungující koalice. Myslím, že hrozí velká pravděpodobnost, že se na počátku dohodnou subjekty, které spolu poté nenajdou společnou řeč, jako se tomu děje nyní. Mezi témata patří nepochybně doprava, jednou z priorit v této oblasti by mělo být letiště. Také zlepšení vztahů krajského města s krajem by si zasluhovalo pozornost.

Pardubice se potýkají také s dalšími dlouhodobými problémy, jako jsou studie za statisíce k nikdy neprovedeným projektům či velmi špatné čerpání dotací. V čem můžeme hledat hlavní vinu a také možné řešení?

Zde bych byl opatrný se zjednodušováním, že neprovedené studie znamenají automaticky vyhozené peníze. Máme zde studie, které jsou potřebné, i když se projekt nakonec nerealizuje například z nedostatku finančních prostředků. Druhou kategorii ale opravdu tvoří studie, které řeší problémy, které by dle mého názoru měli zvládnout v rámci své odbornosti zaměstnanci magistrátu. A poslední nemalou kategorii bohužel tvoří zbytečné studie dělané pouze pro něčí prospěch.

Zpátky k Vašemu působení v zastupitelstvu. Co za ty roky vnímáte jako nejvíce povedené - co mělo největší přínos pro město a jeho občany?

Já myslím, že mezinárodní letiště, které v Pardubicích máme. Na počátku byla vize, o kterých jsem již hovořil. Město vynaložilo velké prostředky, které se nevracely hned, ale město vydrželo s podporou letiště a to se dnes začíná vyplácet. Společnost, která bývala v dluzích, je nyní zisková. Překvapuje mě, že spousta lidí vůbec nevidí výhodu v tom, že Pardubice mají mezinárodní letiště. Je smutné, že ji nevidí ani spousta politiků.

A naopak, co se podle vás mělo zvládnout a nepovedlo se?

Je třeba zajímavé, jak často slýchám, že se nepovedl především AFI Palác. Mnoho pardubických i cizích občanů tam však masivně nakupuje a tráví tam čas. Nemyslím si proto, že výsledek je úplně špatný, ačkoli i já osobně bych si představoval také něco jiného. Cílem bylo dostat občany ze satelitních supermarketů do středu města, a to se povedlo. Viděl jsem asi tři další studie, které byly mnohem impozantnější, ale nikdo je nechtěl provést, protože něco takového by jednoduše nezaplatil. Za poslední čtyři roky se nepovedlo v Pardubicích vůbec nic.

Jak vidíte třídu Míru po dokončení rekonstrukce?

A to je další velká věc, která se nepovedla. Ač se třikrát odhlasovalo, že se z třídy Míru stane pěší zóna, tak napočtvrté se podařilo lobby některých obchodníků rozhodnutí zvrátit. Někteří si zkrátka myslí, že si zákazníci přijedou na třídu Míru koupit třeba zlato trolejbusem. Skončilo to jakýmsi kompromisem, který nebude vyhovovat ani představě klidné pěší zóny známé z evropských i světových měst, a ani to nebude účelné řešení MHD. Neobstojí ani argument, že by chyběly stanice MHD, vždyť další nejbližší stanice jsou o pouhých několik desítek metrů dále.
Pěší zóna souvisí i s otázkou tzv. „tunelu“ před divadlem, který by umožnil elegantně propojit krásné staré město s třídou Míru, která se doufám i tak stane jakž takž příjemným místem. Je zajímavé, že se myšlenka „tunelu“, který by však nebyl ničím jiným než pouhým podjezdem, setkala od začátku s odporem a dehonestací. V mnohých městech i s obtížnějšími podmínkami jsou celé dopravní systémy pod zemí, ale pardubickým zastupitelům se jeví podjezd před Zelenou bránou nereálný. Opět nedostatek vůle, koncepčního myšlení a chybějící vize.

Poslanecká sněmovna

Voliči Vás preferenčními hlasy dostaly ze čtvrtého místa na kandidátce až do Poslanecké sněmovny. Po získání mandátu jste prohlásil, že Vaše první kroky povedou ke zmapování terénu. Jaké to pro Vás bylo těch několik prvních měsíců?

Řekněme, že jsem se tu už rozhlédnul. Je to přece jen trochu jiné než komunální či krajská politika, i když principy zůstávají. Je to svým způsobem větší divadlo a sám jsem na rozdíl od některých mých kolegů ještě nepřišel na chuť sáhodlouhým řečněním za pultem. (úsměv)

V podzimních volbách ale ODS utrpěla také značnou porážku. Myslíte, že má šanci dostat se opět mezi silné strany v Poslanecké sněmovně?

O budoucnosti nám mnohé napoví podzimní komunální volby, kde zejména v mnohých městech ODS obhajuje silnou pozici.

V opozici jistě musíte pečlivě vybírat, na co zaměřit svou pozornost. Jaké jsou vaše současné politické priority?

Moje priority zůstávají stále stejné. Je to přirozeně oblast vzdělávání a podpory vědy a výzkumu.

Jako poslanec a zároveň zastupitel máte možnost ovlivnit regionální rozvoj včetně například systému veřejných zakázek, který dlouhodobě nekompromisně kritizujete. Co byste na něm změnil?

Já bych zákon o veřejných zakázkách v jeho současné podobě nejraději zrušil. Řekl bych, že by to nadělalo menší škodu, než současná obludná norma. Tento zákon ve skutečnosti vytváří obrovský prostor pro korupci. Výsledkem jsou špatné podmínky pro veřejné instituce, které nakonec kupují předražené zboží té nejnižší kvality. Profitují z toho pouze „šikovné“ firmy, které v takovém prostředí umí pracovat.

Spolu s dalšími východočeskými poslanci se angažujete v dostavbě rychlostní komunikace R35. Tu trápí problémy s rychlostí stavby či výkupy pozemků. Podaří se je v nejbližších letech překonat?

O R35 se stará poměrně dost poslanců a je i dost lidí, kteří mají na její výstavbě zájem. Takže si myslím, že v horizontu 4-5 let by se to mohlo povést.

V Poslanecké sněmovně působíte jako člen Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Jak zde hodnotíte mezistranickou spolupráci v odborné rovině?

Ve sněmovně je celkově ve všem politika, což třeba na komunální úrovni moc není. Ve výboru, kde už je jen pár lidí, ta stranickost není tak výrazná.

Opakovaně na půdě dolní komory kritizujete české komunisty. Má to 25 let po revoluci ještě smysl?

Komunisté jsou přesně ti, co představují porušování lidských práv, nesvobodu, nedemokracii. Všechny hodnoty, které uznávám, oni popírají. Vždycky má smysl bojovat se zlem.

Školství a Univerzita Pardubice

K vědě a vzdělání se váže celý váš život. Na ČVUT jste vystudoval mikroelektroniku. Táhlo vás to vždycky k technice nebo jste uvažoval i o jiné kariéře?

Vždy mě lákala technika a věda, takže to pro mě nebylo složité rozhodování.

Chvíli jste pracoval také jako programátor v Tesle, co na této činnosti bylo nejzajímavější?

Ta zkušenost, byť tehdy ještě ze socialistického podniku, byla velmi zajímavá. Což jsem poznal především poté, kdy jsem přišel na tehdejší VŠCHT, kde řada lidí neměla žádnou jinou zkušenost. Ukončili střední školu, poté vystudovali VŠCHT a na té samé škole už zůstali a udělali si tam dříve CSc., dnes PhD., habilitace a profesury. Ti lidé, když to samozřejmě trochu přeženu, potom nemají vůbec tušení, jak to vypadá venku mimo akademický svět.

V roce 2008 jste se stal děkanem pardubické Fakulty informatiky a elektrotechniky. Můžete popsat začátky fakulty a co bylo nejnáročnější při samotné přípravě nové fakulty?

Fakulta sice vznikla v roce 2008, ale její počátky můžeme vidět už v roce 2002, kdy se akreditoval jeden studijní program Informační technologie. Poté, co vznikl Ústav informatiky, jsem se stal jeho ředitelem, ústav měl prvních 55 studentů a já byl jediným zaměstnancem. Ústav se postupně zvětšoval, a to až do dnešní podoby fakulty. Dnes na fakultě studuje 1100 studentů v sedmi studijních programech, bakalářských, magisterských i doktorských a přes 60 akademických pracovníků má za sebou již řadu vědeckých výsledků.

Jak vidíte fakultu dnes?

Fakulta už je zavedená, má stabilizovaný počet studentů. Je o ní velký zájem a ještě větší zájem je o její absolventy, kterých bohužel není moc. Studium elektrotechniky a informatiky je velmi náročné a my našim studentům nic neodpustíme.

Jak si představujete svou budoucnost na akademické půdě, poté co vám skončí období ve funkci děkana?

Já jsem přednášel a stále přednáším fyziku, čemuž se chci věnovat i po skončení děkanského období. To není o funkci děkana.

Několikrát jste byl na zahraničních stážích. Přivezl jste si některé poznatky ohledně vzdělávacího systému, které by šlo aplikovat na ten český?

Především jsem zjistil, že naše školství nebylo nikdy tak špatné, aby potřebovalo tolik rozdílných reforem. Poměrně často jsem narazil jak na naše české studenty, tak již vystudované odborníky, kteří měli v dané zemi dobré renomé. Naši lidé mají v cizině dobrý zvuk a vůbec není za co se stydět, protože patří k těm pracovitým a vynalézavým.

Jako krajský zastupitel jste vedl ostré spory s radní Pernicovou (ČSSD) nad koncepcí středoškolského vzdělávání. V čem spatřujete největší nedostatek právě středoškolského vzdělávání?

Problém středoškolského vzdělání je podstatně hlubší. Jsme v situaci, kdy na zmenšující se počet žáků existuje příliš mnoho středních škol navíc velmi různé úrovně. Jsou na nich bohužel také žáci, kteří by maturitu mít vůbec neměli. Slučování škol se zcela odlišným zaměřením a pronásledování gymnázií, což často předváděla paní Pernicová, však tento problém nevyřeší.

Momentálně hrozí, že tisíce učitelů bez magisterského pedagogického vzdělání nebudou moci vyučovat. Jak tento návrh a postup ministra Chládka vnímáte?

Spousta těchto lidí je schopna učit a baví je to a myslím, že je to v kompetenci ředitele školy něco takového posoudit. Obecně by samozřejmě učitel měl mít náležité vzdělání. Na druhou stranu nutit někoho, kdo má léta praxe a je uznávaným učitelem, do dalšího studia, ničemu nepomůže. Ředitel školy dokáže rozhodnout lépe, zda dotyčný učitel na to má, nebo musí sehnat někoho jiného. Mimochodem rozhodně není náhoda, že tyto potíže jsou především v ekonomicky či sociálně periferních oblastech a také v předmětech jako jsou například jazyky a informatika.

Kdybyste měl něco změnit na českém školství, co by to bylo?

Asi právě status, vážnost povolání učitele, tam to myslím začíná. S tím je pak samozřejmě spojena i kvalita vzdělání. Rozhodně to lze, ale otevřeně říkám, že bez razantního navýšení prostředků do vzdělání a také na platy učitelů takové změny nikdy nedocílíme.

EU a mezinárodní politika

Koncem května proběhly třetí volby do Evropského parlamentu. Jak pohlížíte na desetiletou historii členství České republiky v EU?

Evropská unie měla na počátku tři základní pilíře, volný pohyb služeb, osob, zboží a kapitálu. Místo těchto pro rozvoj potřebných svobod tady však máme regulace, unifikace a restrikce, navíc nerovnoměrně aplikované vůči různým členským státům. K tomu všemu si EU vybudovala  monstrózní aparát, a to v podstatě nedemokratický, byť se jedna z jeho podstatných částí nazývá parlamentem.
Na druhou stanu jsme zatím vyčerpali více prostředků, než jsme do Unie vložili, ale to se samozřejmě může velmi rychle změnit. Otázkou také je, jak by to vypadalo s investicemi zahraničních firem, kdybychom nebyly členy EU. Ptal bych se spíše, v jaké podobě má EU budoucnost. A tu já v současné zbyrokratizované podobě nevidím.

A má dle Vás smysl v ní být?

Pro někoho určitě. O něco takového vždy usilovaly silné evropské státy. Už od starověkého Říma chtěly ovládat Evropu. Když se to nepodařilo vojensky, tak se to daří ekonomicky. Myslím, že to není o ničem jiném, než o ovládání zdrojů a území. Vždycky to tak bude a nemá cenu se schovávat za několik hvězdiček.

Jste tedy proti silnější integraci v rámci EU včetně přenosu kompetencí?

Ano, jsem rozhodně proti dalšímu přenosu pravomocí a nárůstu evropské legislativy.

Kromě desetiletého členství v EU si letos připomínáme také patnácté výročí od vstupu do NATO. Jaký je podle vás současný přínos této organizace?

Tam je situace jiná, než co se týče Evropské unie. Už jenom z geopolitického pohledu to pro nás byla po odtržení od Sovětského svazu naprostá nutnost. V zásadě se ukazuje, že tyto jednoduché strategické teze stále platí. Pro nás je lepší patřit do demokratické skupiny, která se vymezuje proti ostatním režimům, což je dnes především Rusko. Byl bych hrozně zvědav, jak by se NATO zachovalo v případě, kdyby se Putin rozhodl ohrozit Litvu, Lotyšsko nebo Estonsko.

Tím se dostáváme k aktuální krizi na Ukrajině. Jaký postoj by měla Česká republika zaujmout?

Měli bychom to spolu s celou Evropskou unií odsoudit a být jednoznačně proti postupům Ruska. Zvlášť když Česká republika má s něčím podobným díky Mnichovu osobní zkušenost. V takových případech se slabost nevyplácí. EU by konečně mohla smysluplně uplatnit jednotu, ale sami vidíte, že ekonomické zájmy některých států zcela zastíní všechno ostatní.

Co podle Vás lze udělat proto, aby Česká republika byla na podobné konflikty lépe připravena?

Česká republika se sama ubránit nedokáže, a to je další důvod, proč jsme členy NATO. Můžeme tedy jen doufat, že země NATO případně dodrží, k čemu se zavázaly. Na druhou stranu i Česká republika by měla tyto dohody plnit, což se bohužel ne vždy děje.

Na závěr mi dovolte přece jen odlehčenější otázku. Zbývá vám přes značné vytížení čas na koníčky? U čeho konkrétně čerpáte síly?

Času mi zbývá opravdu minimum, ale stále se snažím sportovat. Když už tedy mám čas, tak si rád zahraju tenis.

Šarlota Šudrychová, šéfredaktor portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Simeon Karamazov


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑