Pardubice podle vás


Balada pro banditu se předvedla na Kunětické hoře

17.červen 2013 16:04

Balada pro banditu se předvedla na Kunětické hoře

V posledních letech červen znamená pro příznivce pardubického divadelnictví jedno – očekávání vrcholu sezóny v podobě inscenace Východočeského divadla, jež se prvotně realizuje na rondelu Kunětické hory.

I letos se městské divadlo nenechalo zahambit a svěřilo lidově legendární muzikálové dílo Balada pro banditu do rukou Michaela Taranta.

Při vyřčení jména inscenace se snad každému vybaví notoricky známá tklivá ústřední melodie Zabili, zabili, která hru zahajuje i symbolicky uzavírá. Co se dějovosti týče, jedná se spíše o lyričtější dílo s malým množstvím dramatických zvratů, na rozdíl od ostatních loupežnických příběhů, na něž jsme zvyklí. Příběh o Nikolovi Šuhaji se inspiruje osudy skutečného vojesnkého zběha, jeho nezapomenutelnou podobu mu však vtiskl Ivan Olbracht ve svém románu Nikola Šuhaj loupežník. Ten vypráví o muži z Koločavy (území Podkarpatské Rusi) s válečnými zkušenostmi, kterému však svobodomyslnost nedovolovala žít vojenským životem. Po svém útěku se tedy skrýval ve své domovině, kde se zamiloval do dívky Eržiky. Protože ale neměl peníze na svatbu a zajištění rodiny, dal se se svými kamarády z války na dráhu loupežníka, což se mu také stalo osudným.

Literární dílo zaujalo autorskou dvojici Milan Uhde – Miloš Štědroň a vytvořili lyrické muzikálové dílo s lidovými melodiemi, které se okamžitě ujaly u širokého publika. Muzikál spatřil světlo světa v roce 1975 v podání hereckého souboru brněnského divadla Husa na provázku a o tři roky později se dočkal onoho legendárního filmového zpracování, kde ústřední dvojici ztvárnili Miroslav Donutil a Iva Bittová. A jak se dílo ujalo o téměř čtyřicet let později v Pardubicích?

Tarantova tvůrčí osobitost

Není pochyb o tom, že každý režisér má svůj osobitý a nesmazatelný rukopis. Tak tomu je i u Michaela Taranta, kterého diváci znají už z předchozích let, ve kterých zpracoval například inscenaci Radúz a Mahulena či slavného Shafferova Amadea. Z jeho práce je poznat, že pan režisér je velkým příznivcem velmi expresivního herectví, které se projevuje hlasitými monology a velkými gesty. Ano, to se nemusí každému líbit. Tarantovu práci spojují také představitelé klíčových postav – jako Nikola Šuhaj se představí Jan Musil (alternuje Tomáš Lněnička), kterého si režisér před pěti lety vybral pro roli Radúze, v dalších rolích tu máme trojici z Amadea – Petra Tenorová jako Eržika, Ladislav Špiner jako Nikolův přítel Derbak a Josef Vrána jako Josef – velitel československých četníků a Nikolův největší soupeř.

Bohužel já nejsem fanouškem Tarantova pojetí divadla. Téma války a loupežnictví je samo o sobě dost agresivní a toto zpracování hře na agresivitě ještě přidává. Na premiéře (15. června) se jako Nikola Šuhaj představil právě alternující Tomáš Lněnička, od něhož jsem neměla žádná očekávání, ačkoli mi bylo jasné, že jako „Tarantův herec“ podá výkon monstrózní a hlasitý. I když je Tomáš bez pochyby kvalitní, jeho schopnosti se ztratily v řevu, který doprovázel každičký jeho výstup. Předpokládám však, že tak tomu je i u Honzy Musila, který je mým velkým oblíbencem.

Jaké byly výkony herců v Baladě pro banditu?

Petra Tenorová podala svůj tradiční výkon, některé možná překvapila svým jistým zpěvem. Publiku však nemohla uniknout estetická stránka její Eržiky, protože jí to opravdu ohromně slušelo. Ladislav Špiner ani Josef Vrána nepřekvapili, naopak byl jejich projev na můj vkus až příliš „amadeovský“. Expresivita je jejich silnou stránkou, nesmí jí být však moc.

S nejlepším výkonem se setkáváme u Petra Dohnala, který je skvělým ředitelem i hercem. Jako židovský překupník Mageri, který oplývá vychytralostí a schopností být ve správný čas na správném místě, byl naprosto věrohodný. Mageri je stranou připojující se k oběma frontám a z boje nakonec odchází jako absolutní vítěz za doprovodu závěrečného monologu, který je v Dohnalově podání perlou představení.

Z dalších představitelů jmenujme Zdenu Bittlovou, Radka Žáka, Josefa Pejchala, Petru Janečkovou, Lexu Postlera, Pavla Novotného a mnohé další, kteří podávají výkony odpovídající režijnímu pojetí.

Dost už negativní kritiky! Nebylo by na místě nezmínit hudební složku. Písně s především lidovými motivy nově zaranžoval věhlasný dirigent Marko Ivanovič (který se podílel i na hudební stránce Amadea), čímž jim dodal temperametní nádech, a přímo z jeviště je interpretuje folklórní hudební skupina Trdlo, za což patří Tarantovi ohromné plus. Bohužel je výsledný zvukový mix lehce nevyvážený ve prospěch herců, ale to mohlo být pouze premiérovou záležitostí a bočních sektorů hlediště.

Co mne na hře zaujalo

Za povšimnutí stojí efektní scéna Tomáše Moravce, který je rovněž autorem kostýmních návrhů. Scénografické prvky jsou tradičně rozmístěny po celém rondelu, vychází ze souladu s přírodou, čímž nádherně dotvářejí atmosféru svobodomyslného života na Podkarpatské Rusi.

Tematicky se inscenace lehce podobá muzikálu Cikáni jdou do nebe. Ti jsou pro mne srdeční záležitostí a nevyhnu se režijnímu srovnání. Michael Tarant vsadil na výrazné vyjádření vzteku i zoufalství, výstupů se vždy účastní téměř všichni aktéři a přičteme – li k tomu ještě hlasité vyjadřování hlavních hrdinů, ústřední scény se tak proměňují ve zbytečný chaos, ve kterém zanikne i ta prchavá dějová linie. Režisér chtěl možná do hry vpravit co nejvíce autentičnosti horské vesnice, kde všichni vědí vše, a drsné poválečné atmosféry, ale někomu může tato maximalizace připadat rušivá a samoúčelná. Kladně by se dal hodnotit vtipný úvodní monolog Lexy Postlera, který nekompromisně a originálně varuje před použitím mobilních telefonů.

Pro mě Michael Tarant připravil Baladu pro banditu o vše, čím by mohla inscenace okouzlit. V jeho pojetí je těžké najít romantiku, svobodu a magičnost, jakou by mohlo prostředí Kunětické hory ještě umocnit. Ze hry se tak stává směsice primitivních židovských pogromů, vulgárních záchvatů vzteku a ohlušujících a kořalkou posilněných projevů zoufalého Ládi Špinera. Tarantova práce je otázkou osobního vkusu, příznivce expresivity a velkých gest muzikál nadchne a jistě přijdou znovu. My ostatní můžeme být rádi, že naše Kunětická hora nájezdem banditů příliš neutrpěla.


 Jana Sekerová, redaktor Pardubice podle vás


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑