Pardubice podle vás


Po pláči smích: intimní drama o lidské duši

21.říjen 2014 18:05

Po pláči smích: intimní drama o lidské duši

Týden po vychechtané premiéře Lhářů představuje Východočeské divadlo další novinku na repertoáru. Tentokrát se jedná o naprostou žánrovou odlišnost – komorní drama Po pláči smích.

Domácí autorka a herec režisér

Lyrické dílo přední české dramatičky Lenky Lagronové líčí lidský osud jiným způsobem, než na jaký jsme zvyklí z většiny her. Hlavní myšlenkou není příběh, ale jsou to vzpomínky na minulost, které ovlivňují člověka v jeho další cestě. Lagronová své postavy vykresluje pomocí toho, jak se vypořádaly se sebezapřením a okolnostmi, které je potkaly dřív. Líčení postav obsahuje i autobiografické prvky.
Inscenaci Po pláči smích v roce 2009 uvedlo v české premiéře Divadlo Kolowrat (scéna Národního divadla). Nyní se s ní může na prknech Malé scény ve dvoře setkat i pardubické publikum. Režisérské taktovky nad tímto projektem se ujal Radek Žák, který už na svém kontě pár režisérských počinů má. Jedním takovým je i scénické čtení Tanečník, které režíroval před několika lety v rámci cyklu INprojekty a které rovněž pochází z pera výše zmiňované autorky.

Čtyři dámy na to stačí

Do role Helenky, jejíž příchod do svého rodného domu celé drama zahajuje, Žák obsadil Petru Janečkovou, která po dlouhé době ztvárňuje stoprocentně nekomediální roli. Janečková je výborná herečka s charismatem, ale její vážný projev víc ladí s prostředím velké scény. I tak ale divákovi přináší působivý herecký zážitek. Na postavě Janečkové je nejvíce znát ona autobiografičnost. Pomyslnou hvězdou a jedničkou představení je hostující Lenka Zbranková v roli Helenčiny sestry Alenky. Hereččin projev je naprosto přirozený a přesvědčivý, do prostor Malé scény se skvěle hodí. Další působivý výkon předvedla Lída Vlášková jako sousedka Květa, které Malá scéna evidentně svědčí. Vlášková je herečka s obrovským charismatem a osobitým projevem, který jednoznačně zaujme. Herecké pole uzavírá Dagmar Novotná v roli druhé sousedky Sylvy. Její postava sice je afektovanou umělkyní, v podání Novotné je ale až příliš křečovitá, čehož si v této čistě činoherní roli divák zaručeně všimne.
Osobitě je pojatá také scéna Radka Šímy, která podtrhuje komorní dojem. Kostýmy Pavly Gregorové – Šípové jsou naopak civilní a vesměs ničím nepřekvapí. Nedílnou součástí představení je také romantická klavírní hudba Maria Buzziho, u které divák do poslední chvíle neví, zda je, či není interpretována přímo na jevišti.

Myšlenka je to hlavní

Komorní drama o ženské, a snad obecně lidské, duši Po pláči smích je oživujícím prvkem repertoáru. Pracuje s intimitou jako hlavním nástrojem, vyvolává niterné pocity a rozhodně se nedá říct, že se zabývá povrchními tématy. Zkušený divák se vztahem k divadlu si představení i přes jeho lyričnost oblíbí. Kdo však od divadla čeká akci, může být překvapen, až zklamán, prchavým dějem. Ovšem určitě se dá říct, že inscenace Po pláči smích nenechá nikoho chladným.

Jana Sekerová, redaktorka portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Jan Faukner/Východočeské divadlo


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑