Pardubice podle vás


Recenze: Sen noci svatojánské

13.červen 2013 14:22

Recenze: Sen noci svatojánské

Jak dokonalé může být spojení takových jmen, jako je Marián Pecko a William Shakespeare, jsem se přesvědčila už loni v červnu na Kunětické hoře. Byla jsem tedy zvědavá, jak si kouzelná komedie Sen noci svatojánské vede téměř o rok později na jevišti městského divadla.


Autora výše uvedené hry není třeba příliš představovat. Shakespearova dramata patří jednoznačně k nejzákladnějším pilířům divadelního světa. Víc pozornosti si zaslouží samotné dílo.
Původní forma komedie The Midsummer Night's Dream pochází z roku 1596. Proplétá se v ní několik dějových linií, které spojuje skřítkův omyl se šťastným koncem. V lese za Athénami se setkáváme s králem lesních strašidel Oberonem a jeho ženou Titanií, kteří řeší partnerské problémy. Do jejich manželské krize přicházejí do lesa čtyři mladí Athéňané: Hermie se svým milencem Lysandrem, kteří prchají před požadavky Hermiina otce Egea, Demetrius, kterému Egeus Hermii slíbil, a Helena, která následuje Demetria, do něhož je zamilovaná. Oberonovi je díky jeho náklonnosti k jakékoli ženě Heleny líto, a tak pověří rošťáckého skřítka Puka, aby díky účinkům vzácné byliny „pomohl“ Demetriovi Helenu milovat. Puk však omylem očaruje Lysandra a děj se stává komplikovanějším.


O tom, že hlavní zápletka nepostrádá pořádné zauzlení, nemůže být pochyb, proto jsou obavy
o srozumitelnosti jevištního provedení
na místě. V překladu Martina Hilského se ale ztratit nelze.
I když jsou promluvy postav poměrně složité, účinkující s ními nemají sebemenší problém.
Na srozumitelnosti inscenace má také podíl režijní zpracování Mariána Pecka. O tom, že pan Pecko patří mezi divadelní režisérskou špičku, jsem se přesvědčila už na svých několikerých návštěvách představení Cikáni jdou do nebe. Tyto dvě hry spojuje mnohé – nápaditost, skvěle vybrané herecké obsazení a hlavně určitá magičnost, díky níž je představení tak působivé. Čarovný dojem dokresluje scéna Pavola Andraška, která počítá s plným využitím kopce rondelu pod hradem, jak jsme zvyklí z již zmíněných „Cikánů“. Zvlnění krajiny se podařilo přenést i do divadla, kde se setkáváme s podařenou napodobeninou tohoto přírodního scénografického prvku. Pozornost si zaslouží kostýmy Evy Farkašové. Kombinují moderní s klasickým, takže výsledek působí neotřele a zajímavě. Celá inscenace je laděna do černé, bílé a červené barvy, což ladí s nočním lesem, do nějž je zasazen děj hry.


Zastavme se nyní u obsazení, neboť také bez něj by hra postrádala to správné kouzlo. Jako lesu vládnoucí pár – Oberon a Titanie – se představili Ladislav Špiner a Petra Janečková, kteří paralelně ztvárňují také zasnoubené Athéňany Thesea a Hippolytu. Z diváckého hlediska nelze pochybovat o tom, že jsou bravurně sehrané herecké duo. Pan Špiner však příliš vsadil na svou expresivní komičnost, a z jeho Oberona se tak v některých pasážích stává zbytečná karikatura.


Ve stěžejní roli skřítka Puka jsem při obou mých návštěvách viděla Jana Konečného, jehož výkon patří jednoznačně mezi nejlepší. Nepostrádá charisma, pohybovou obratnost ani výrazovou přirozenost. Proto budu muset na „Sen“ zajít ještě jednou pro srovnání s Petrem Borovcem (který je rovněž skvělým hercem, jak jsem se přesvědčila v jiných inscenacích).


Skupinu hlavních rolí uzavírají dva athénské páry – Hermie s Lysandrem a Helena s Demetriem, které ztvárňují Petra Tenorová, Josef Pejchal, Martina Sikorová a Míla Tichý. Hermie je rozhodně nejlepší role, v jaké můžeme Petru Tenorovou vidět. Z této čtveřice je však nejvýraznější Míla Tichý, jenž nás opět přesvědčuje o svých komplexních kvalitách. Martina s Josefem jsou kvalitními herci a podávají standardně skvělé výkony.


Z vedlejších rolí si zaslouží být jmenováni Pavel a Tomáš Novotní jako amatérští divadelníci, neboť oba své role ztvárňují s téměř hmatatelným nadšením. Na své si přijdou i fanoušci Jiřího Kalužného (k nimž se hrdě řadím), který zaujme svým laskavě zachmuřeným projevem, i když nemá mnoho prostoru. Dále účinkují Zdeněk Rumpík jako Hermiin otec Egeus, Jan Hyhlík jako Theseův poddaný Filostrates, Václav DušekJosef Jelínek v alternaci s Vítem Pištěckým jako členové skupiny amatérských divadelníků, Tomáše Novotného v roli herce Klubka alternuje Michal Švarc. Za ženskou část souboru dále hrají Lída Vlášková jako První víla a Dagmar Novotná, která má doprovodný pěvecký part. Skupinu víl a elfů uzavírá Hana Kubinová v alternaci s Michaelou Novotnou a akrobati Petr Dejl, Petr Dufek a Vladimír Novák.


Celá inscenace je velmi pohybově náročná a všichni účinkující podávají v této oblasti skvělé výkony, čímž spolu tvoří výborně sehraný herecký tým. Lyričtější pasáže jsou oživeny akrobatickými skoky na trampolíně. Hra je obohacena o hudební doprovod (na Kunětické hoře interpretován živou pětičlennou kapelou, v divadle je bohužel reprodukovaný), který pochází z pera Roberta Mankoveckého. Jedná se o zhudebněné originální části textu, které zpívá nejen již zmíněná Dáša Novotná.


Na závěr lze říct pouze jedno: Sen noci svatojánské je nejlepší inscenace na současném repertoáru. Spojuje promyšlenou předlohu od slavného dramatika, nápadité a bezchybné režijní zpracování i bez jediné výjimky kvalitní herecké výkony. V prostředí Kunětické hory se navíc jedná o efektní podívanou s magickou atmosférou. Co dalšího si může divák přát? Snad jen více Mariána Pecka v Pardubicích!
 

Jana Sekerová, redaktor Pardubice podle vás


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑