Pardubice podle vás


Martin Netolický o funkci hejtmana: Hlavní je z toho nezblbnout

12.Únor 2014 15:25

Hejtman: Hlavní je z toho nezblbnout

V pondělí 10. 2. jsem se na Krajském úřadě Pardubického kraje setkala se současným hejtmanem Martinem Netolickým, který svou funkci zastává od listopadu 2012. V jeho nově předělané kanceláři, jsme si povídali o jeho profesní kariéře, veřejných funkcích, studiích na právnické fakultě, důležitých otázkách kraje, ale i osobních zájmech.

JUDr. Martin Netolický, Ph.D. (*1982)

Martin Netolický se narodil v Ústí nad Orlicí. Vystudoval gymnázium v České Třebové, po jehož ukončení pokračoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde úspěšně absolvoval doktorské studium. V roce 2006 se ujal své první veřejné funkce jako zastupitel města České Třebové. Mezi lety 2008-2012 se věnoval pedagogické činnosti na Univeriztě Palackého. V roce 2012 ho do funkce hejtmana zvolilo 40 ze 44 zastupitelů.

Vaše politická kariéra je spojena se členstvím v ČSSD, do níž jste v roce 2000 vstoupil ještě za studií na gymnáziu v České Třebové. Čím Vás tato strana lákala a jak ji vidíte dnes?

Poprvé jsem do kontaktu s ČSSD přišel v roce 1998, to mi bylo šestnáct let, tedy ještě dříve než v roce 2000, kdy jsem se stal aktivním členem. Pro tuto stranu jsem se rozhodl, protože sociálně demokratické hodnoty jsou mi blízké, jak já říkám, v takovém solidárním přístupu a i v řadě témat. Ačkoli to možná někdy vyznívá pejorativně, myslím, že je nutné neustále opakovat, že společnost má povinnost pro vybrané životní a sociální situace vytvořit určitý sociální polštář, který je samozřejmě takový, aby zabezpečil důstojné žití lidem, kteří se ne vlastní vinou dostali do složité životní situace. To ale nemůže být vnímáno tak, že sociálně demokratická myšlenka je o rozhazování peněz či že jde pouze o přerozdělovací politiku.

Jak hodnotíte současné pravicově smýšlející strany?

V současné době pravice prochází hlubokou krizí, především jde o obrovskou krizi personální. ODS i TOP 09 jsou strany, které nesly vládní zodpovědnost a ne všechna rozhodnutí, která činily, byla srozumitelná pro klasického pravicového voliče. Často při různých rozhodnutím docházelo k opuštění základních hodnot a ostatně i slibů. Myslím si, že to všechno vedlo k tomu, že pravicový volič ve volbách v roce 2013 volil paradoxně hnutí ANO, které ale z hlediska programu zase až tak klasickou konzervativní stranou, jako například ODS, není. Je populistické, založené na jiných principech fungování, než jak můžeme vidět u standardních stran. Já jsem například přesvědčen, že řada nových ministrů zjistí, že stát nelze řídit jako firmu. Člověk je totiž neustále konfrontován s veřejným míněním, které do rozhodování pořád vstupuje. Mnohá z nich se tvoří velmi těžko a to si zatím dle mého názoru ti bývalí manažeři neuvědomují. Ti, když udělali rozhodnutí, jejich podřízení měli na výběr: buď se ti to líbí a zůstaneš, nebo se ti to nelíbí a odejdeš. Každopádně pokud se nestane nic zásadního, tak hnutí ANO převezme vůdčí roli na pravicové scéně.

Pro pana Radko Martínka jste zastával pozici poslaneckého asistenta a později i poradce ministra. Na kolik Vás tato spolupráce ovlivnila a jak byste ohodnotil zkušenosti, které Vám přinesla?

Tato spolupráce byla velmi zajímavá a přinesla mi velký rozhled, jezdil jsem s ním na různé poslanecké a hejtmanské výjezdy, takže myslím, že jsem měl možnost tento region dostatečně poznat. Nicméně je to něco úplně jiného, když věci sledujete zpovzdálí, než když máte za konkrétní věci zodpovědnost. Ta změna role je evidentní, a přestože jsem se pohyboval velmi blízko takto aktivního politika, co obnáší hejtmanská funkce jsem si uvědomil až po jejím převzetí. Každopádně to pro mě bylo velmi inspirativní a já za tuto zkušenost mohu jenom poděkovat.

Vaše první veřejná funkce, která dodnes trvá, je zastupitel města České Třebové. Co Vás tehdy přimělo zapsat se na kandidátní listinu?

Myslím, že zapsat se ani není to podstatné, zvlášť když se podíváme na to, že některé kandidátky vznikají čistě účelově. Jedna věc je zapsat se na kandidátní listinu a druhá chtít pracovat v zastupitelstvu a orgánech města nebo kraje. Je potřeba oprostit se od představy nechat se zvolit a začít pracovat na principu „cochcárny”, jak já říkám, kdy si každý dělá, co ho napadne. Takhle to totiž ve skutečnosti nefunguje. Musím říct, že ne všichni byli rádi, že jsem v orgánech města chtěl pracovat aktivně, zejména pak vedení města, protože zastupitel, který přichází pouze na zasedání zastupitelstva, je ten nejoblíbenější, a zvláště pak, když nevyjadřuje svůj názor. Kdežto já jsem na zastupitelstvu vždy aktivně vystupoval.

Na internetu jsem narazila na titulek „Princ střídá krále”, který reagoval na Vaše zvolení do funkce hejtmana. Jak vnímáte fakt, že jste se stal nejmladším hejtmanem v novodobé historii krajů?

Ano, to bylo v bulváru. Řada lidí tento fakt používala v kampani. Mladý rovná se nezkušený, není schopen řídit něco, jako je kraj. Nicméně musím říct, že tento názor neměli všichni. Cítil jsem podporu od svých vrstevníků a mladších lidí i od seniorů. Střední generace byla naopak spíše zdrženlivá. Projevovala se tam jistá obava, že jejich generace bude přeskočena. Pro mě to však byla obrovská motivace. Opatrnost, nedůvěra, ta člověka motivuje k výkonu. Celých patnáct měsíců se snažím přesvědčit lidi, že o věku to není, že jde o racionalitu a přístup. Stávající premiér se stal ministrem financí ve svých jednatřiceti, ve stejném věku jako Stanislav Gross ministrem vnitra. Ptám se, zda věk není jen pouhá účelová nálepka, když nic jiného na toho Netolického nebylo, tak se vytáhl právě věk.

Jak byste popsal běžný den v roli hejtmana?

Je to velmi různorodé. Každý den je jiný. Program plánujeme zhruba 6 týdnů dopředu, a to kvůli nejrůznějším pozvánkám a akcím, které přicházejí na kraj i které kraj sám pořádá. Z tohoto důvodu proto není úplně jednoduché si se mnou okamžitě naplánovat schůzku. Osobně si nemyslím, že by bylo dobré, kdyby byl hejtman uzavřený ve své kanceláři a pouze přijímal delegace, myslím, že by měl mít hlavně aktivní roli. Pondělky a čtvrtky mívám pravidelné porady s orgány kraje. V úterý, ve středu a v pátek obvykle mívám hodně výjezdů do Prahy kvůli jednáním s centrálními orgány o podpoře nejrůznějších projektů. Víkendy jsou pak obvykle společenského charakteru.

Mezi nejvíce diskutovaná témata v současné době patří jistě slučování škol, zdravotnictví a rychlostní komunikace R35. Jak v těchto oblastech kraj momentálně postupuje?

V případě R35 trochu selhává stát, který nebyl schopen urychlit výkup pozemků a následně realizaci stavby. My jsme již veškeré debaty kolem trasování ukončili, v současné době probíhá skutečně už poslední fáze a to změny zásad územního rozvoje, a to především v oblastech okolo Litomyšle. Pokud jde o tu bezprostřední návaznost na třetí patro opatovické křižovatky, tedy úsek Opatovice - Časy a Časy - Ostrov, čili až k Vysokému Mýtu, jde o stabilní trasy, kde by mělo dojít k vykupování pozemků. Problém ovšem je, že výkupy pozemků jsou zabrzděny, a to díky změně v legislativě, kdy v loňském roce, ze dne na den, právními předpisy klesla výkupní cena až na ⅓. Dnes jsme tedy v situaci, kdy ŘSD paradoxně má peníze, ale nevykupuje. Příští týden mám schůzku s nově zvolenými poslanci a senátory, s nimiž chceme toto téma otevřít. Dokonce jsme se bavili i s kolegy z Královéhradeckého kraje, že bychom udělali setkání poslanců a senátorů za oba kraje.
Ve zdravotnictví předpokládáme fúzi všech nemocnic a to k 1.7., s tím, že dnes sleduji průběh sjednocovacích procesů. Tato fúze je pro nás důležitá v tom, že po ní se snad budeme chovat, jak by se choval každý soukromník. Nebudeme tu mít konkurenční společnosti, které se přetahují o pacienta. Budeme mít velice silný subjekt pro jednání s pojišťovnami. S tím také souvisí výhoda jednoho hospodářského výsledku vůči rozpočtu kraje.
Do komunikačního procesu ohledně slučování jsem vstoupil v prosinci, kdy jsem slíbil, že objedu všechny školy, což jsem také provedl, kromě gymnázia ve Vysokém Mýtě (pozn. návštěva by měla proběhnout do 13.2.). Začali jsme debatovat o investiční politice, u technických škol pak o aplikaci německého duálního systému. Jak jsem se sám přesvědčil, například v Třemošnici je velký zájem firem o některé obory. Je proto potřeba debatovat o odborných praxích, a to nejenom ve 3. a 4. ročníku, ale po celu dobu studia. Dále jsme ustanovili pracovní skupiny v jednotlivých školách, v nichž figuruje ředitel, jeho zástupce, zástupci zřizovatele (za Pardubický kraj), zástupci regionu a samozřejmě také zmínění zaměstnavatelé.

Čeho se kraj bude snažit dále dosáhnout v letošním roce?

Letos jsou před námi v případě úspěšných žádostí investice za zhruba 2,5 miliardy . V současné době mám informace o tom, že naše připravované projekty byly zařazeny do projektu Zelená úsporám. Vedle toho tu máme ropové investice (pozn. regionální operační program) do silnic či zdravotnictví, které pro nás představují velkou výzvu, zvláště díky tomu, že jsme schopni dosáhnout 100% dotací. My tedy zaplatíme akcie a celou částku poté dostaneme zpátky. Jediné, co jsme řešili bylo tzv. cash flow, tedy hotovostní situaci kraje, jehož příjem se v podstatě omezuje na inkaso z daní, které postupně přichází. To však ale neodpovídá plánům, které na letošní rok máme. Vzali jsme si proto úvěr 1,2 miliardy, tyto prostředky budou, a to chci zdůraznit, bezprostředně po realizaci zaplaceny zpátky do rozpočtu kraje. Letošnímu roku proto říkám rok investic.

V minulých letech kraj také prosazoval slučování Gymnázia Dašická a Sportovního gymnázia Pardubice, které v letošním roce čekají opravy za 6 milionů. Co bylo rozhodujícím momentem, který kraj přesvědčil o investici do této budovy? Znamená to také, že tohoto slučování se školy dál nemusí obávat?

Rozhodujícím momentem pro mě osobně byla osobní návštěva na Sportovním gymnáziu, kdy jsem částečně vycházel z informací, které mi byly předkládány rezortním odborem a krajským úřadem, a následně konfrontací se skutečností. Samozřejmě mohu potvrdit, že budova je ve špatném technickém stavu, ale na druhou stranu mohou proběhnout relativně malé investice a tento stav se může výrazně posunout k lepšímu. Na rekonstrukci by bylo potřeba okolo 40 milionů, ty však ale kraj nemá, a je proto potřeba se k problematice postavit realisticky. Já jsem přesvědčený, že škola tuto investici potřebuje a není nutné stěhovat Sportovní gymnázium do jiné budovy. Jedná se tedy o úplně jiný směr, než který mi byl předkládán. V letošním roce by určitě měla proběhnout rekonstrukce sociálního zařízení, rekondičních zařízení v suterénu budovy, také by mělo dojít k zakoupení vířivé vany. Zároveň hledáme cestu, jak vyřešit energetické úniky oken. Finance se pokusíme získat z evropských fondů.
Zároveň si myslím, že nejde o ohrožení jedné nebo druhé školy, ta debata se v poslední fázi jednala pouze o stavu budovy.

Pro své doktorské studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity jste si vybral teoretické právní vědy, obor finanční právo a finanční vědy. Co Vás na tomto oboru zvlášť zajímalo?

Financování územně samosprávných celků. Tento obor je o rozpočtování, přístupu k rozpočtu třeba i jiným způsobem než pragmatickým, jak to dělá řada politiků, ale také o dodržování zásad jako zásady účelnosti a hospodárnosti. Jedná se o tématiku na pomezí práva a ekonomie, na kterou jsem napsal rigorózní i dizertační práci.

Během své pedagogické činnosti na Univerzitě Palackého v Olomouci jste se specializoval především na oblast rozpočtového práva a financování územních samosprávných celků. Můžete říct, že Vás tato profese vysokoškolského učitele něco naučila?

Nevím, zda naučila, ale co mi určitě přinesla, je schopnost prezentovat jak své názory, tak i věcnou stránku. Tato práce mě hlavně i bavila. Vždycky jsem se snažil sdělit svým studentům, ať už na přednášce či semináři, teorii a zároveň poukázat na praxi.

Ačkoli občanské právo nepatří do Vašeho zaměření, jak přesto hodnotíte NOZ?

Co bylo potřeba a je obrovským přínosem, je sjednocení závazkového práva. Část závazků byla dříve upravena v občanském zákoníku, část v obchodním. První, co bylo vždy potřeba, bylo rozhodnutí, podle kterého se bude dotyčná záležitost řídit. Myslím, že časem tedy oceníme určité zjednodušení. Na druhou stranu je tu jedno velké ALE. Nejsem si jistý, zda je dobré vracet se v některých názvoslovích k ABGB (pozn. rakouský Všeobecný zákoník občanský z r. 1811).

Pardubice jsou známy jako město sportu, zároveň probíhají ZOH v Soči. Máte ke sportu kladný vztah? Najdete si čas na sledování našich vrcholových sportovců?

Díval jsem se například na Sáblíkovou, také se mi líbí biatlon. Když mám čas, což není příliš často, zajdu se podívat na pardubický hokej nebo basket. Pokud jde o Soči, pak olympiádu sleduji asi jako každý. Mým koníčkem je sjezdové lyžování. Jinak jsem spíše turista či cyklista.

Jaké jsou Vaše další zájmy? Najdete si na ně volný čas?

Minimálně. Snažím se především udržovat vztahy s kamarády, se kterými obvykle v pátek chodím na pivo, tak jak jsme tomu byly zvyklí. Jinak jsem dříve hrál ochotnické divadlo, ale to se bohužel časově nedá stíhat.

Nakonec bych se zeptala, co Vás nejvíce baví na práci hejtmana?

Různorodost. Přináší člověku nadhled, ale i obrovský přehled. Během jednoho dne se schůzky velice liší, člověk se proto musí orientovat v mnoha oblastech. Hlavní je z toho nezblbnout.

Šarlota Šudrychová, šéfredaktor Pardubice podle vás
Fotografie: Pardubický kraj


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑