Pardubice podle vás


Kejklíř z Lublinu: Nový titul nadchne i zklame

23.Únor 2015 19:16

Kejklíř z Lublinu: Nový titul nadchne i zklame

První premiéra letošního kalendářního roku byla zároveň první premiérou inscenačního dvojboje hostujícího režiséra Mariána Pecka, pod jehož vedením se tuto neděli na Malé scéně představí titul Tučňáci na arše. Ještě předtím však ve velkém divadle premiérovala dramatizace románu Kejklíř z Lublinu.

Polský kejklíř hledá cestu k ženským srdcím i českým jevištím

Příběh inscenace se zabývá epizodou z života polského židovského kejklíře Jaši Mazura, který dokáže dělat salta na laně, otevřít kterýkoli zámek a rovněž tak snadno získat ženskou přízeň. Jaša si užívá života, pochybuje o boží vůli a balancuje přitom na hraně stejně vratké, jako je jeho akrobatické lano. Dalo by se říct, že má v držení životní rovnováhy praxi, záhy však přichází série pádů, na které Jaša není připraven.

Polský spisovatel židovského původu Isaac Bashevis Singer má na svém kontě řadu děl (včetně literární předlohy slavného muzikálu Yentl) i Nobelovu cenu. Úpravy Kejklíře z Lublinu si cestu k českým jevištím už našly, svoji verzi hrálo Divadlo pod Palmovkou nebo Národní divadlo moravskoslezské. Východočeské divadlo Pardubice však Kejklíře uvedlo ve zcela nové dramatizaci dramaturgyně Jany Pithartové.

Režisérův podpis

Jak již bylo řečeno výše, režie se ujala režisérská špička Marián Pecko, který má na svém kontě řadu povedených pardubických inscenací (jmenujme Sen noci svatojánské Williama Shakespeara či muzikál Cikáni jdou do nebe). Kejklíř z Lublinu jen potvrzuje, jak moc je divadlo (a umění obecně) záležitostí vkusu. Tématem inscenace je dodržování starozákonních morálních zásad a pokora před vyšší mocí. Způsob interpretace je však poněkud zdlouhavý a vyčerpávající. První půle, kdy se divák seznamuje s Jašovými ženami a jeho postoji, má pomalé tempo, což je záležitostí jak archaického textu, tak zbytečně dlouhými meziobrazy bez replik. V druhé části představení dochází k několika dějovým zvratům, takže se příběh stává poutavějším.

Pecko má neměnný magicky působící režisérský styl, který je v každém případě (i v tomto) velmi působivý. Kromě klasického snového nasvícení obsahuje hra plno hravých detailů. Prvním takovýmto inscenačním prvkem je to, že všichni účinkující jsou po skoro celé představení přítomni na jevišti, což je v celém kontextu opravdu nápad na místě. V Peckových inscenacích má svou nezastupitelnou roli hudba (autor Róbert Mankovecký), dokonce jsme se setkali s živým zpěvem Jany Ondruškové. Tradiční záležitostí je složitý jevištní pohyb založený na souhře a kontaktu, který místy působil až akrobaticky. Detailem, který je ale originálním nápadem, je střídání ubrusů na stále přítomném stole podle toho, jak se v Jašově náručí střídají ženy. Jako diváci tento detail jistě oceníte. Na druhé straně se Peckovi do hry dostaly i prvky, které působí poněkud kýčovitě (hovořím hlavně o flitrech a umělém sněhu snášejícím se na Jašovu hlavu).

Martin Mejzlík a všechny jeho ženy

Protože v celkovém kontextu inscenace je chvály málo, soustřeďme se na herecké výkony. Středobodem titulu je bezpochyby Jaša Mazur, jehož osoba je zkrátka přítomna v každém obrazu, jedná se tudíž o roli značně náročnou. Martin Mejzlík se tohoto úkolu zhostil svým precizním způsobem, jak jsme zvyklí, a podává opravdu skvělý výkon.

Jako první z jeho čtyř osudových žen se představí Romana Chvalová v roli Jašovy manželky Ester, která podává svůj klasický výkon, který nijak nezáří a zároveň není špatným. Role Magdy, Jašovy milenky a pomocnice, kterou ztvárnila Martina Sikorová, je poměrně nevděčná. Sikorová je však dobrá herečka, takže i její výkon je hodnocen jako dobrý. Kdo příjemně překvapil, je Jana Ondrušková v roli Zeftel (rovněž Jašova milenka). Ondrušková konečně neztvárňuje jemnou křehkou dívku, její Zeftel je temperamentní a osobitá a Ondrušková v roli působí přirozeně, navíc jí tato živočišnost nesmírně sluší. Z Jašových žen vychází její výkon jako nejlepší. Poslední Jašovou milenkou je Petra Janečková v roli Emílie, kdy Janečková podává svůj standardní kvalitní výkon.

Ostatní role mají minimum prostoru, většinou jeden nebo dva obrazy, zaujme však Josef Láska jako zloděj Bolek a Alexandr Postler jako houslista Šmul. Dále hrají Anastasia Chocholatá (alternuje Sara Sandeva), Tomáš Lněnička (alternuje Milan Němec), Radek Žák, Josef Pechal, Ludmila Mecerodová, Dagmar Novotná, Jan Musil, Jan Hyhlík a Václav Dušek.

Scéna je prostá, symbolicky ji tvoří široká postel a stůl. Kostýmy korespondují s určitou magickou atmosférou. O to se postaral Peckův tým Pavol Andraško (scéna) a Eva Farkašová (kostýmy), kteří s režisérem spolupracují pravidelně.

Záležitost vkusu

Závěrem lze říct, že nejlepší je pobídnout diváka, ať si jde na Kejklíře z Lublinu udělat názor sám. Ve hře se dá pozorovat osobitá inscenační technika režiséra Mariána Pecka, kterou mnozí z nás mají velmi v oblibě, avšak názor na výběr díla může být sporný. Kdo si potrpí na duševní hodnoty a spirituální vyznění, bude jistě spokojen, ale najdou se i tací, pro které inscenace nebude zajímavá, a tak bude titul spíše zklamáním. Ať tak či onak, inscenace stojí na výkonu brilantního Martina Mejzlíka, který si díky svému umu prostor, jaký nabízí role Jaši Mazura, určitě zaslouží.

Jana Sekerová (externí odkaz) (nové okno), redaktorka portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Michal Klíma/Východočeské divadlo


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑