Pardubice podle vás


Kavkazský křídový kruh je moderním pojetím biblické legendy

22.prosinec 2014 20:23

Kavkazský křídový kruh je moderním pojetím biblické legendy

Nedlouho po uvedení podařené komedie Mezi nebem a zemí představilo Východočeské divadlo žánrově zcela odlišný titul, který v sobě skrývá mimo jiné i starozákonní legendu o králi Šalamounovi.

Služka, dítě a podivný soudce

Německý dramatik Bertolt Brecht napsal hru Kavkazský křídový kruh v americkém exilu v letech 1944 a 1945. Hra paralelně vypráví dva příběhy. Na jedné straně stojí služka Gruša, která se ve válečné vřavě ujímá opuštěného dítěte, které na místě při útěku zanechala žena guvernéra Abasvilliho, jejž vojáci právě popravili. Dítě se ihned dostává do hledáčku vojáků a Gruša s ním utíká z města na venkov, kde malého Micheila vychovává jako vlastního. Druhá dějová linie sleduje osud žebráka Azdaka, který je ve vládnoucím chaosu jmenován vrchním soudcem a právo si vykládá po svém. Oba příběhy se spojují na konci, kdy se matka Micheila soudí s Grušou o dítě a Azdak má rozhodnout, na čí straně je právo.

Dramaturgické škrty

Brecht, který v sedmdesátých letech patřil k nejhranějším autorům, zde spojuje vážné téma s absurdní komikou. Text hry nepostrádá nadčasovost – vyskytuje se zde úplatkářství, válečný chaos, podivné politické machinace, linie soudce Azdaka je hořkou parodií justičního systému. V původní podobě hry jsou navíc obě tyto dějové linie zasazeny do rámce, kdy spor o území má pomoci vyřešit právě tato legenda a vzniká divadlo na divadle. Příběhem pak provází postava zpěváka v roli vypravěče. Režisér inscenace Petr Novotný chtěl hru co nejvíce přiblížit dnešní době, takže byl neaktuální rámec hry zcela vypuštěn a tvůrci se soustředili pouze na samotné dějové linky. Zde se setkáváme s výrazným kontrastem: příběh točící se okolo Gruši a malého Micheila je nanejvýš dramatický bez jakéhokoli odlehčení, v centru druhého příběhu je Azdak, který působí jako komická figurka, a jeho dějová linka je tedy spíše fraškou. Tyto dva protiklady působí poměrně nepřirozeně a přechody mezi nimi jsou příliš násilné, takže celé vyznění první poloviny představení je poněkud zmatené. Možná by tomu tak nebylo, kdyby byla ponechána postava vypravěče. Střídání obrazů je ale poměrně rychlé, děj pestrý a divák se ani na chvíli nenudí.

Tváře známé i ty méně známé

V roli soudce Azdaka se představil Ladislav Špiner, který si sice se svým absurdním komičnem vyhrál, ovšem na úkor nějakého opravdového herectví. Špinerův Azdak je vyhrocenou přehnanou karikaturou.
V Kavkazském křídovém kruhu se ve velkých rolích představili hned tři nováčci. Tím prvním je v roli Gruši hostující Veronika Macková, která si již zahrála menší roli ve Lhářích, a nutno říct, že se zapsala víc než dobře. Macková skrývá velký herecký potenciál a jediné, co její projev potřebuje, je pořádně se vyhrát, aby na jevišti působila více uvolněně. Dalším hostem je Josef Láska jako Grušin milý a voják Simon, kterého Láska ztvárňuje poměrně přesvědčivě. V roli Nately, Micheilovy skutečné matky, se představila nová členka souboru Jana Ondrušková. Ondrušková působila křečovitě, což ještě výrazněji vyznívalo, když se na jevišti objevila po boku klasicky velmi civilního Martina Mejzlíka a Jiřího Kalužného. To se ale může během účinkování v divadle vylepšit.
Kromě Gruši a Azdaka jsou všechny role spíše epizodní a jejich představitelé se ve hře vyskytnou minimálně ještě jednou jako někdo jiný. I v takových rolích ale herec může zaujmout, jak dokázali Jan Musil a Josef Pejchal, kteří především role vojáků ztvárňovali velmi přesvědčivě.
V dalších rolích se představili Jindra Janoušková, Ludmila Mecerodová, Zdeněk Rumpík, Lída Vlášková, Radek Žák, Alexandr Postler a další. Zaujme člen studia LAIK Martin Schreiner.
Novotný si ke spolupráci přizval osvědčeného scénografa Ivo Žídka, který tentokrát vsadil na jednoduchost a do velké role obsadil jevištní točnu, a kostýmního výtvarníka Romana Šolce, jehož kostýmy mají moderní střihy.

Nadčasovost i zmatení

Nad inscenací Kavkazský křídový kruh se nedá vyřknout jednoznačný ortel. Mezi diváky se najdou tací, kteří budou odcházet nadšeni, i tací, kteří budou odcházet rozpačití. Ve zpracování Brechtova dramatu se spojuje kvalitní nadčasová vize původní hry a poněkud krkolomné inscenační zpracování. Zmatení diváka se sice v druhé půli představení z velké části rozptýlí, ale násilné kontrasty přetrvávají do konce, kdy si Azdak nasadí vážnou tvář a spor rozsoudí morálně správně. Příběh tak končí šťastně a nakonec z frašky vyznívá i naděje a lidství. Nelze tedy udělat nic jiného, než vybídnout diváky, aby si na Kavkazský křídový kruh udělali názor sami.

Jana Sekerová, redaktorka portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Josef Vostárek/Východočeské divadlo


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑