Pardubice podle vás


Hej, mistře!: Nadšení diváci odměnili výkladové drama bouřlivým potleskem vestoje

20.říjen 2015 19:00

Hej, mistře!: Nadšení diváci odměnili hru bouřlivým potleskem

V sobotu tomu byl přesně týden, co odpremiérovaly Šťastné dny – kus, který si své fanoušky nebude hledat snadno. Po této týdenní periodě Východočeské divadlo uvádí další nový titul, charakterově od Šťastných dnů naprosto odlišný.

Domácí od maminky

Autorské drama Hej, mistře! pochází z pera dramaturgyně a dramatičky Věry Maškové (mimo jiné spoluautorky divadelní adaptace bestselleru Želary), dramaturga Východočeského divadla Zdeňka Janála a režiséra Michaela Taranta. Vypráví životní příběh hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby – zachycuje jeho působení v pozici venkovského učitele, úspěch České mše vánoční i jistou nepohodlnost člověka, který předběhl svou dobu. Hru se stejným názvem, stejným tématem, ale jiným zpracováním uvádí královéhradecké Divadlo Drak.

Starý známý Michael Tarant

Režisér Tarant není pro pardubické publikum žádnou neznámou, ostatně jeho Balada pro banditu opustila repertoár teprve nedávno. Hej, mistře! je režijním zpracováním klasicky tarantovské: jako všechna režisérova práce je i tento titul zacílený na bezprostřední efekt. Monstrózní rozměry jsou dosaženy širokým obsazením, kdy v inscenaci hrají téměř všichni členové souboru. Tarant tentokrát opustil od svojí přeexponovanosti, na jeho poměry je Hej, mistře! téměř pohádkou na dobrou noc. Text Věry Maškové, který se snaží zachytit ducha doby, působí zkostnatěle a krkolomně. Díky složitosti je často nepřehledný a účinkujícím mnohdy není rozumět (doufejme, že se to bude s každou další reprízou zlepšovat).

Jeho Pardubice mu rozumějí

Michaelu Tarantovi se nedá upřít invence, mnohdy opravdu přínosná. Skvostným momentem představení je obraz z Kouzelné flétny, která je velmi působivá a světelně a pohybově skvěle ztvárněná. O pohybovou spolupráci se postaral Jiří Pokorný. Scénicky velmi dobře vypodobeny jsou také žně. Dalším přínosem je využití a hlavně podoba rekvizit, které jsou v inscenaci všechny ze surového dřeva, což dotváří onen rožmitálský kolorit. U výtvarné stránky stojí za zmínění tentokrát poměrně strohá šedočerná scéna Milana Davida, který je zároveň autorem kostýmů. Scéna využívá celou hloubku jeviště a není na ní prakticky nic kromě pojízdné konstrukce s varhanami.  A co je největším plusem Tarantových režií, je vždy skvěle vyřešená hudební stránka. Tentokrát se v představení kombinují dopouštěné nahrávky s živě interpretovanými skladbami, díky čemuž je celé představení dynamické. Hraje komorní orchestr Bona Nota, zpívá a účinkuje v dětských rolích Dětský folklorní soubor Radost.

Ve zkratce lze říct, že příznivci Tarantovy práce budou nadšeni víc než kdy dřív, o tom ostatně svědčí i dlouhotrvající premiérová děkovačka vestoje. Tarant má nezpochybnitelné kvality, ale jeho režie budí rozličné dojmy.

Recitační soutěž i živý zpěv

V hlavní roli Jakuba Jana Ryby se představil Tomáš Lněnička, který má v inscenaci výrazně nejvíce prostoru a na jevišti je téměř pořád. Z tohoto hlediska je role nesmírně náročná. Lněničkovi nelze upřít jeho charisma a mužnost, herecký projev je však neproměnlivý, recitační a bez emocí. V kombinaci s těžkým textem je Lněničkův výkon velmi nepřirozený.

Bohužel téměř to samé můžeme říct o Janě Ondruškové v roli Rybovy ženy Anny. Ondrušková je křečovitá a emočně plochá, svůj výkon zachraňuje čistým zpěvem a silným příjemně znějícím zpěvným hlasem.

Z ostatních účinkujících jednoznačně zaujme Milan Němec jako Direktor Pokorný svým přirozeným lehkým projevem. Výrazný je také Josef Láska jako Katecheta, který upoutá svým zvučným hlasem, i jeho nadřízený Páter Zachar v podání Jana Hyhlíka. Herecky i pěvecky vyniká Ladislav Špiner jako Úlovec, Martina Sikorová v roli Marie Bendové výborně zvládá sopránové party. Dále se představí Václav Dušek, Dagmar Novotná, Zdeněk Rumpík, Romana Chvalová, Jiří Kalužný, Lída Vlášková, Matěj Vaniš j. h., Jindra Janoušková, Petra Janečková, Radek Žák, Josef Pejchal, Petr Borovec, Jan Musil a Veronika Macková.

Takový pěkný referát…

Základnou životopisného dramatu Hej, mistře! je smysluplná myšlenka interpretovat příběh pokrokového umělce, který se vymkl době. Zpracování je trochu depresivní, velmi okázalé a díky okázalosti také patetické. První půlka začíná poměrně zmateně, směrem ke konci nabývá děj na rychlosti a dynamičnosti. Díky tempu není délka představení (2 hodiny 40 minut) nijak výrazným mínusem - a to i přes některá samoúčelná místa. Představení ozvláštňuje živá hudba a pohybové zpracování. Na druhou stranu dva ústřední výkony postrádají emoce. Jinak velkolepý epos Hej, mistře! je tak spíš naučným výňatkem z učebnice než emotivním rezonujícím kusem.

Jana Sekerová (externí odkaz) (nové okno), redaktorka portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Východočeské divadlo/J. Faukner


Podpořte nás

Vážení čtenáři,
v současné chvíli se pokoušíme získat příspěvky na naši další činnost. Rádi bychom se v budoucnosti pustili do dalších projektů, jako byly předvolební debaty, workshopy či známkování zastupitelů, na to nám ovšem chybí dostatek finančních prostředků.
Pokud k nám rádi chodíte a líbí se Vám naše práce, budeme vděční i za jakýkoli příspěvek. Stejně tak i za šíření této zprávy nebo pomoc při hledání sponzorů. Více informací naleznete zde. Děkujeme.

Za redakci,
Šarlota Šudrychová, šéfredaktor portálu


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑