Pardubice podle vás


Dráteník Aleš Kulhánek: I dnes lidé chtějí opravit starou mísu

16.Únor 2015 19:27

Dráteník Aleš Kulhánek: I dnes lidé chtějí opravit starou mísu

Pardubice jsou plné zajímavostí. Jednou z nich je třeba i vlastní dráteník. Tedy řemeslník, co opraví starou rozbitou keramickou mísu nebo vyrobí z kamene a drátu šperk.
Vyučený prodavač s nástavbou Aleš Kulhánek má svůj krámek-dílnu v Husově ulici naproti hotelu Zlatá štika. Pro Pardubice podle vás ochotně odpovídal na otázky, týkající se jeho dnes netradičního řemesla.

Nejprve obligátní otázka: Co Vás přivedlo k drátenictví?

Když mi bylo tak 13 let, zaujal mě na Pernštýnské noci stánek hlineckého dráteníka Mirdy, to byl ten prvotní impuls. Já sám jsem začal první věci drátovat tak kolem čtrnácti, patnácti let. Třeba jednou na vandru jsem přidrátoval k petce kámen, aby neuplavala, když jsme v ní v potoce chladili vodu. Začínal jsem s drátováním kamenů. Tehdy jsem si vymyslel vlastní způsob, který byl geniální, neboť byl velmi jednoduchý. Dnes bych ho už nevymyslel, při tvoření přemýšlím už moc složitě.

Jste tedy úplný samouk?

Ano, jsem. Nikdy jsem nenavštěvoval žádný kurz. Je pravda, že mi třeba jedna drátenice ukázala, jak na jeden ze způsobů, ale že by mě někdo učil, to ne. Nejdříve jsem odrátoval první kámen, pak nádobu, drátoval jsem i pro jednoho pardubického starožitníka, až jsem se nakonec dostal i ke šperkům. Prostě se posouváte, když nechcete zůstat na jednom místě.

Opravujete více staré rozbité věci, nebo vyrábíte drátované nové věci?

Tak ze 70 % se živím ukázkami řemesel. Na různých akcích i firemních rautech mám stánek, kde ukazuji jak drátovat a lidé si to mohou vyzkoušet. Dalších přibližně 20 % tvoří prodej šperků a zbytek tvoří právě ony opravy starých věcí. Fascinuje mě, že i v dnešní době se najdou lidé, kteří chtějí staré rozbité kameninové hrnce či mísy opravit. Za jeden rok mi lidé přinesou mezi padesáti a stem takovýchto kousků na spravení. Když například dám dohromady krajáč, který mi někdo donesl rozbitý na patnáct střepů, je to úžasný pocit. Pro mě i pro zákazníka.

Kolik je vás dráteníků v republice, máte přehled?

Dráteníků je hodně, ale naprostá většina z nich jsou absolventi různých „kurzíků“, většinou ženy. Takových můžou být stovky až tisíce. Ale ti spíše jen „drátkují“ – vyrábějí malé šperky z kamenů apod. Těch, kteří opravdu drátují, je v řádech desítek. Například staré věci umí opravovat tak 30 lidí, ale chuť do drátování rozbitých věcí má z nich tak pět. Většina dráteníků má pak „normální“ zaměstnání a dráteničinou si jen přivydělává. Jsou i keramici, kteří své výrobky posléze drátují, ale to jsou spíše keramici než dráteníci. Existuje dokonce cech dráteníků.

Dá se vaším řemeslem uživit?

Čistě drátenictvím ne, to je pro mne spíše takovou výkladní skříní, skrz kterou si mě mohou lidé najít. Jak už jsem podotkl, většina výdělku plyne z ukázek – krom drátenictví ukazuji u stánku třeba svíčkařství. Jenom kamenným obchodem bych se rozhodně neuživil.

Jak reagují lidé, když jim řeknete, že jste profesí dráteník?

Hodně velká část si myslí, že jsem elektrikář. Následuje vysvětlování, že jsem ten dráteník, co třeba opravuje staré mísy a pododně, a taky že se tím můžu uživit, což vyvolává většinou údiv.
Na živnostenském úřadě úřednice poté, co jsem ji pět minut vysvětloval, čím se vlastně hodlám živit, musela vymyslet, do jaké „škatulky“ živností mě zařadí.

Co považujete za svůj řemeslný vrchol?

Stále na něj čekám (smích). Ale dost se mi líbila práce architekta, dělal jsem lustry do jedné budovy v Rožnově pod Radhoštěm. Pro jednu kamarádku, co žije v Paříži, jsem udělal šperk a dost lidí se jí tam ptalo, odkud ten šperk má. To opravdu potěší. Hodně mě baví i kombinace dřevo-drát, to jezdím každý rok na Dřevosochání do Desné u Tanvaldu nebo také sklo-drát. To jsem zase každý rok na orlickodeštenském Tavení skla dřevem.

Myslíte si, že drátenické řemeslo přežije ne jen jako atrakce?

Jsem toho názoru, že přežije umělecká složka. Opravování starých kameninových věcí bude čím dál míň, dnes se keramika tolik nedělá a nové věci nemá cenu spravovat. Ale drátenictví jako samotné přežije.

Z čeho jsou dráty, které používáte?

Dříve se používal jen železný vázací drát, výjimečně mosazný. Dneska se používají pozinkované, mosazné, měděné či nerezové. S těmi se hůř dělá, ale třeba kameny drátuji už jen s těmi, mají dobré vlastnosti pro šperk.

Je snadné pro úplného laika naučit se drátovat?

Já pořádám různé kurzy a na nich si tak za tři hodiny osvojíte základ jednoho způsobu. Drátování je jedno z nejsnazších řemesel. Důležitá u něj není ani tak šikovnost jako trpělivost. I postižení dokážou obstojně drátovat. Navíc nároky na drátenické vybavení jsou minimální. Stačí vám cívka drátu a kleště.

Když je pěkné počasí, sedáváte před vaším krámkem a pracujete přímo na ulici.

Je to nejúžasnější reklama. Kolem jezdí lidé na kolech i v autech a všimnou si mě a třeba i za půl rok přijdou do krámku, že mě viděli, jak pracuju venku.

Máte nějaké plány s živností do budoucnosti?

Největší plán je, abych uživil sebe a svou rodinu. Někdy bych rád založil drátenické muzeum. Už mám celkem slušnou sbírku artefaktů souvisejících s mým řemeslem. Na to je ale potřeba buď sehnat nějaký grant nebo výstavní prostor bez nájmu. Muzeum není má priorita, ale líbilo by se mi ho zprovoznit.

Jaroslav Praisler, redaktor portálu Pardubice podle vás

Dráteník při opravě pečicí formy

Aleš Kulhánek se svými uměleckými výtvory


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑