Pardubice podle vás


Divadlo se Virginie Woolfové nebojí!

13.duben 2015 21:00

Divadlo se Virginie Woolfové nebojí!

Poslední novinkou Východočeského divadla byla hravá rozchechtaná inscenace Tučňáci na arše, která má zaujmout ty nejmladší diváky. Tento víkend však stráž na Malé scéně vystřídalo drama, které zasáhne i ty nejotrlejší dospělé.

Vyhaslé a vyhasínající manželství

Hra Kdo se bojí Virginie Woolfové? diváka rozhodně nenaplní iluzemi. Martha a George jsou manželským párem v pokročilém středním věku a zrovna se vrátili z večírku pořádaného rektorem univerzity, Marthiným otcem. George, unavený životem i večerem, se s nechutí dozvídá, že Martha pozvala ještě hosty – Georgova nového mladého kolegu z univerzity Nicka a jeho ženu Honey. Ještě než hosté stihnou dorazit, se Martha s Georgem začínají hádat. Pořádný večírek však začíná až po uvítacích peripetiích – manželské dvojice se vzájemně urážejí, prozrazují svá tajemství a předhánějí se v tom, kdo komu více ublíží. Pravidla hry se stále mění, až nakonec svítá, hosté odcházejí domů a Martha s Georgem jdou klidně spát.

Americký dramatik Edward Franklin Albee, trojnásobný nositel Pulitzerovy ceny, svoji hru uvedl na Broadwayi na podzim 1962. Inscenace obdržela prestižní Cenu Tony za nejlepší hru a dostalo se jí světového významu. V roce 1966 vznikla její filmová adaptace. V současnosti se hra Kdo se bojí Virginie Woolfové? v Čechách uvádí v Divadle Rokoko, nově také ve Východočeském divadle Pardubice.

Krutý humor, absurdity a bolestivé pravdy

Edward Albee je řazen mezi autory absurdního dramatu, což se projevuje především v druhé půli představení, kdy inscenace jemně ztrácí na rychlosti a je směřována k absurdnímu vyhrocenému vrcholu. První půle je naopak syrová, realisticky nahlíží na manželství, která se vysněné idylce nepodobají ani vzdáleně, a nepostrádá břitký krutý vtip, který častokrát bolí i diváka. Nabitý text však drží divákovu pozornost, navíc využívá přirozený jazyk. Překlad Jiřího Joska je aktuální a divák zvládá vnímat každý jeho rozměr. Režijní koncept Petra Novotného nijak nevybočuje do alternativy, naopak do prostor Malé scény usazuje klasické postupy.

Kalužný a Pejchal jako bezpáteřní necitové

Největší síla pardubického uvedení Kdo se bojí Virginie Woolfové? spočívá v obsazených mužích, a to v Jiřím Kalužném jako Georgovi a Josefu Pejchalovi jako Nickovi. Kalužný ani zdaleka není tím Higginsem, co věčně nemá trepky, nebo Herr Schulzem, který by neublížil ani mouše. Naopak je krutý a necitelný. Z ušlápnutého George, který nikdy nenaplnil své ambice, se postupně stává pán hry, pokořující všechny soupeře. Pejchal je zase navenek uhlazený hezounek, s postupem času však odhaluje osobnost stejně zvrácenou, jakou mají jeho hostitelé. Oba pánové ztvárňují své role s dech beroucí přirozeností, která je v kontextu hry kolikrát až mrazivá, a jejich výkonům lze těžko něco vytknout.

Na druhé straně ženám inscenace – Jindře Janouškové a Janě Ondruškové – přirozenost místy chybí. Janoušková coby Martha dohání svou postavu do stavů až příliš afektované hysterie, která neladí s prostředím Malé scény, a to místy působí rušivě. Na Janouškové obhajobu však uveďme, že její oči úžasně zahrají sebemenší detail, čehož si divák může díky bezprostřednímu kontaktu s účinkujícími všimnout a náležitě to ocenit. Jana Ondrušková v roli Nickovy manželky Honey toho moc nenamluví, ale její repliky působí často křečovitě.

Co nekoresponduje s komorními prostory bývalé divadelní zkušebny, je scéna Iva Žídka, která je pojata klasicky, ale zato až příliš bohatě. Nápad s čtvercovým ohraničením bezesporu slouží svému účelu uzavřít účinkující do hry, z níž není úniku, ale klasických rekvizit v inscenaci figuruje příliš, a tak celá scénografie působí na Malou scénu až příliš okázale. Kostýmy Romana Šolce respektují dobu, kdy se děj hry odehrává, totiž šedesátá léta.

Pardubická světovost

Drama s nádechem absurdity a s alegorickým názvem Kdo se bojí Virginie Woolfové? není dílo, které by pohladilo duši. Naopak člověka rozhlodá až na kost, naplní ho melancholií, ale je to především text hry, který diváka zaujme a osloví. Čerstvé manželské páry by si sice měly návštěvu představení třikrát rozmyslet, ale kdo od divadla neočekává přeslazené iluze, ten se Virginie Woolfové opravdu bát nemusí. Nejlépe titul, který mrazí celým svým obsahem, vystihla při odchodu náhodně zaslechnutá poznámka samotného režiséra Petra Novotného, který prohlásil: „To se snad nemůže líbit!“ A přece se líbí.

Jana Sekerová (externí odkaz) (nové okno), redaktorka portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Východočeské divadlo/Josef Vostárek


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑