Pardubice podle vás


Divadelní scéna za nacistické okupace

29.červen 2014 19:54

Divadelní scéna za nacistické okupace

Krásné secesní divadlo postavené architektem Antonínem Balšánkem je jednou z hrdých dominant Pardubic. Což ostatně bylo i před pětasedmdesáti lety, kdy se tehdejší Československo dostalo do rukou nacistům. A jak vlastně vypadalo divadlo a vše s ním spojené ve válečných letech? Pojďme se společně projít po prknech minulosti a odhalit, s jakými strastmi si musela pardubická divadelní scéna poradit, aby se stala takovou, jakou ji známe dnes.

Divadelní scéna v Československu

Pardubice se mohly na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století pochlubit jednou z nejbohatších a nejrozmanitějších divadelních scén v Československu vůbec. I když i tady pochopitelně platila určitá omezení, zvlášť v době, kdy bylo všechno svázané ostnatými dráty nekompromisních nacistů. Divadelní tvůrci, herci a umělci ovšem na svou vášeň nezanevřeli.
V Pardubicích a blízkém okolí existovalo velké množství ochotnických souborů – hrálo se například v Černé za Bory, Dašicích, Holicích, Opatovicích, Cholticích a samozřejmě v našem městě.
Zde ale působilo především Východočeské národní divadlo. Slovo národní se z názvu vytratilo počátkem roku 1941. Často tu hostovala například Olomoucká opera anebo zmínění ochotníci.

Atentát na Heydricha

Činnost během válečných let přechodně ustávala. Značně omezena byla třeba po atentátu na říšského protektora Heydricha v roce 1942. Plakáty Ochotnické scény Husova sboru, která ve Východočeském divadle působila, se začaly znovu objevovat až o rok později.
Během heydrichiády, 2.července 1942, byla popravena pro aktivní pomoc parašutistům z výsadku Silver A Aja Žváčková, členka výboru Spolku divadelních ochotníků. Byla to právě ona, kdo inspiroval Karla Krpatu, uznávaného dramaturga tehdejších let, k vytvoření jedné z postav slavné hry Mistr ostrého meče. O Spolku, kde Žváčková působila, se v novinách dokonce psalo, že se jedná o nejlepší ochotnický soubor v Čechách.

Lochmanovo knihkupectví pod Zelenou bránou

Východočeské divadlo, působící kromě Pardubic i třeba v Chrudimi nebo Hradci Králové, často na svém jevišti vítalo známé herecké tváře Národního divadla v Praze, jako byl Rudolf Deyl či Zdeněk Štěpánek. V repertoáru divadla se objevovaly hry jako Sofoklova Antigona, Nora nebo Divoká kachna od Ibsena, Kříž u potoka od české spisovatelky Karoliny Světlé a objevily se i adaptace Noci na Karlštejně či Moliérova Tartuffa. Nezapomínalo se ani na děti, pro které se hrála oblíbená loutková divadla.
Vstupenky se kupovaly v předprodeji v Lochmanově knihkupectví pod Zelenou bránou, kde se nyní nachází oblíbená čokoládovna Bajer.

Příběh divadelních plakátů a konec války

Divadelní plakáty byly nejprve psány pouze česky, od roku 1941 byl uváděn jako první text německý a pod ním český překlad. Roku 1943 už si obyvatelé Pardubic mohli nechat o češtině na divadelních plakátech jen zdát, všude dominovala němčina. Po skončení války, konkrétně dne 30.května 1945, se v divadle konala jedinečná akce Východočeští herci politickým vězňům. Jednalo se o recitační, pěvecká a hudební vystoupení sestávající většinou z tvorby vzniklé za zdmi německých žalářů a koncentračních táborů.

Anna Musilová, redaktorka portálu Pardubice podle vás
Fotografie: Východočeské divadlo Pardubice


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑