Pardubice podle vás


Dabing Street: Sporný účastník komediálního klání

28.leden 2014 19:46

 Dabing Street: Sporný účastník komediálního klání

Poctivému čtenáři bylo slíbeno, že se může těšit na krátká shrnutí každého večera Grand Festivalu smíchu, včera jsem se proto vypravila do divadla na první soutěžní představení a zde přicházím se svými dojmy (nezapomněla jsem připojit i číselné hodnocení pro lepší orientaci v porovnávání).

Klauniáda

Před začátkem samotného představení zahájili soutěžní část programu Petra Janečková a Ladislav Špiner svou tradiční „klauniádou“. Popřát zlom vaz přišel i ředitel Východočeského divadla Petr Dohnal, který nezapomněl diváky informovat o průběhu festivalu a dostalo se i na nevyhnutelný dík sponzorům. O to se ale z části postarala zvuková nahrávka s motivy veselého country. Jestli bude píseň reprodukována každý večer, patrně budu záměrně chodit později. Pojďme se ale věnovat samotnému soutěžnímu kusu.

Zelenkova Dabing Street

Inscenace Dabing Street je autorsky původní dílo dramatika a scénáristy Petra Zelenky, který pro Dejvické divadlo Praha netvořil poprvé a podle slov znalců a příznivců si s „dejvičáky“ rozumí. O tom svědčí také řada úspěchů, které provázejí jeho kariéru, a to hovoříme o prestižních cenách za divadelní i filmovou tvorbu. Svoji nejnovější hru Dabing Street si také sám zrežíroval.
V první řadě by se hodilo uvést, že se nejdená o čistou komedii s klasickými bavičskými prvky. Kdyby bylo na mně, určitě bych hru mezi komedie nezařadila. To však neznamená, že je něco špatně. V textu se objevuje pár chytrých a vychytaných vtípků, ale ty jsou interpretovány na pozadí vážného tématu, který se zabývá kontrastem mezi iluzemi a plánech na dokonalý život a realitou, se kterou se člověk musí nutně setkat. Do činů postav, se kterými se na jevišti setkáváme, se promítá jejich minulost, to, jací byli, a jak se rozhodli. To vše je dovedeno až na hranu, kdy se postavy přiklánějí k nejkrajnějším možnostem.

Publikum jako primitivní venkov

„Vzhledem k velkému počtu vulgárních slov, která jsou nezbytnou součástí dialogů hry, není představení vhodné pro diváky mladší 15 let a diváky zvláště citlivé na tento způsob vyjadřování.“ Toto varování je možné si přečíst na internetových stránkách Dejvického divadla, případně po zakoupení programu i v něm. Vulgárních výrazů se opravdu ve hře vyskytuje mnoho, já bych řekla, až příliš. Jejich používání má sice své vysvětlení těsně před koncem hry, ale tento účel by byl splněn i v případě, že by sprostých slov byl v dialozích jen zlomek. Rozhodně se nejedná o nutnou součást dialogů. Však větší znechucení, než ze samotných dialogů, jsem pocítila z publika, u kterého bylo jediným impulzem ke smíchu vyřčení sprostého slova, nejlépe ještě ve sledu několika vulgárních výrazů za sebou. Místo toho, aby diváci ocenili občasné věcně trefné poznámky, řvali smíchy u průpovídek, které byly JEN běžně sprosté. Nevím, zda se takto projevuje pražské publikum, ale to pardubické se předvedlo jako primitivní venkov. Možná by se obecenstvo nesmálo zbytečně tolik, kdyby inscenace nebyla uvedena jako komedie.

Scéna hry

Nespornou výhodou představení je, že scéna (autorem je Nikola Tempír) je tvořena hmotně ohraničenou kukaní simulující dabingové studio, kterou účinkující neopouští a pohybují se tak jen v onom imitovaném studiu, které je orientováno do středu, takže je bez problému vidět i z postranních sedadel. Kukaň by sice mohla být umístěna více do popředí, ale to může být záležitostí hostování.

Herecké výkony: přirozené a civilní

Je potěšující, když nejlepším bodem představení jsou herecké výkony. Ty zde byly opravdu nesmírně kvalitní. Setkali jsme se s odlišným stylem herectví, než na jaký jsme zvyklí od našich „domácích“ herců. Všichni účinkující hráli přirozeně, nekřečovitě a civilně, takže postavy nabyly na skutečnosti. Byl by hřích nezmínit skvostný výkon představitele hlavní role Martina Myšičky, který všechny polohy své role zvládl bravurně. Výčet pochval by mohl pokračovat Hynkem Čermákem, Václavem Neužilem, Klárou Melíškovou, Janou Holcovou a šestici protagonistů uzavírající Ladou Jelínkovou.

Celkové hodnocení

Celkově je Dabing Street inscenací podařenou po technické stránce, která obsahuje kvalitní herecké ztvárnění a zajímavý příběh. První polovina představení je výrazně slabší a shozená přehršlí vulgárních výrazů, které jsou v takovéto míře kontraproduktivní. V druhé půlce je vážná tvář hra posílena a děj se stává vypointovaným. Nevím, jak Dabing Street na Festivalu smíchu uspěje jako komedie, ve mně budí ale tak rozporuplné dojmy, že můžu s jistotou říct, že stojí za to inscenaci vidět.

Na číselné stupnici 1 (nejméně) – 5 (nejvíce) by se Dabing Street umístila ve zlatém středu, tedy 3.

Jana Sekerová, redaktor Pardubice podle vás
Fotografie: Divadelní noviny


Změň Pardubice

Máte nápad, jak změnit Pardubice k lepšímu?
Potřebujete si vyjasnit otázky v řízení města?
Máte vzkaz pro zastupitele?

Napište nám!


© 2017, Pardubice podle vás – všechna práva vyhrazena

Nahoru ↑